5 C 272/2023-44 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 35 190,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 190,16 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu k službě [anonymizováno] účet, na základě které byla zřízena služba [anonymizováno] nákupní účet, kde činil limit odložených plateb žalované až 100 000 Kč s tím, že mohla čerpat opakovaně až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu. Žalovaná zároveň zvolila využívání služby [anonymizováno] karta, která se jí aktivovala prostřednictvím účtu. Žalovaná dále s žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o splátkovém limitu, na základě které žalobkyně žalované poskytla prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 30 000 Kč. Na základě uzavření smlouvy o splátkovém limitu poskytla žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou, který měl být žalovanou splácen pravidelnými měsíčními splátkami včetně úroků dle dohody mezi účastníky. Žalovaná využila v období od [datum] do [datum] služeb v celkové výši 53 261,16 Kč, z toho částku ve výši 21 027,60 Kč prostřednictvím karty a částku ve výši 32 233,56 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Jelikož žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Ke dni podání žaloby žalovaná uhradila pouze částku ve výši 18 071 Kč. Na zbývající dlužnou částku doposud nebylo žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku jejího právního zástupce. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků sjednána smlouva označená jako smlouva k službě [anonymizováno] účet, na jejímž základě byl žalované zpřístupněn finanční limit ve výši 100 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna platit za zboží a služby prostřednictvím [anonymizováno] účtu do výše shora uvedeného finančního limitu a současně povinna řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Při prodlení zákazníka měla žalobkyně nárok na další smluvní sankce (ze smlouvy k službě [anonymizováno] účet, ze všeobecných obchodních podmínek). Žalobkyně vyúčtovala žalované za provedené platby v období měsíců únor až červen roku 2022 celkem částku 53 261,16 Kč, z toho částku ve výši 21 027,60 Kč prostřednictvím karty a částku ve výši 32 233,56 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o splátkovém limitu, na základě které byl žalované poskytnut prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 18 071 Kč (z měsíčních vyúčtování za měsíce únor až červen roku 2022, smlouvy o splátkovém limitu a přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná dlužnou částku neuhradila (z výzvy k plnění a dokladu o odeslání). 4. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně žádné důkazy nedoložila a při jednání konaném dne [datum] byla proto dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena, že je povinna doplnit důkazy a tvrzení, zda úvěruschopnost žalované zkoumala a jakým způsobem. 5. Na poučení soudu žalobkyně reagovala rozsáhlým doplněním, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, a to jednak lustrací žalované v interních úvěrových registrech, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registru [příjmení] a jednak na základě informací, které jí sama žalovaná poskytla. Takto žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí částku 40 000 Kč, výdaje částku 12 000 Kč a nemá žádné děti. Žalobkyně dále vycházela ze scoringových modelů, které pomocí historických zkušeností s žadateli a z jejich vlastností predikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým závazkům. Na základě uvedeného žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. 6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit resp. žalobkyně ke svému tvrzení, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, nepředložila žádné důkazy, a to ani po poučení soudem dle ustanovení § 118 a o. s. ř. Samotné tvrzení, které není ničím doloženo, není k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, dostatečné. 12. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti, byla absolutní neplatnost smlouvy. [příjmení] jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídají, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. [číslo jednací], dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochá