5 C 281/2023-13 — Okresní soud v Benešově

Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu [číslo] o krátkodobé podnikatelské zápůjčce, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 500 Kč do [datum]. Ke dni podání žaloby tvoří dluh žalovaného 2 000 Kč na jistině, 1 350 Kč na smluvní pokutě, 500 Kč na poplatcích a 1 815 Kč jako náhrada nákladů spojených s mimosoudním vymáháním. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný částku 2 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 500 Kč a případnou smluvní pokutou, která v souladu se smlouvu je v případě žalovaného ve výši 1 350 Kč. Žalovaný nesplatil částku do data splatnosti, a proto je žalovaný povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně poplatku a smluvní pokuty. Žalobkyně nijak neprokázala, že vynaložila náklady spojené s mimosoudním vymáháním pohledávky. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V řízení byl prokázán nárok žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce, žalovaný byl v řízení pasivní a neuvedl žádné okolnosti na svou obranu, a proto soudu nezbylo, než žalobě vyhovět co do částky 3 850 Kč. Žalobkyně nijak neprokázala svůj nárok spočívající v náhradě účelně vynaložených nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 1 815 Kč, a proto soud žalobu co do této částky zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 360 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč. Výrok IV. je odůvodněn ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků vzhledem ke skutečnosti, že ve věci nebyl vydán (elektronický) platební rozkaz. Žalobkyně na soudní poplatek zaplatila 400 Kč, dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků je poplatková povinnost 1 000 Kč, a proto soud rozhodl, že má doplatit 600 Kč.