5 C 291/2023-23 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 35 122 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet určený žalovaným a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provize. Žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky dle roční úrokové sazby uvedené v předmětné smlouvě, tj. celkem částku 46 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne měsíce na účet žalobkyně. První splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný byl v prodlení se splátkami, na upomínky žalobkyně nereagoval, proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Zesplatněním vznikl žalobkyni v souladu s předmětnou smlouvou nárok na úhradu neuhrazené jistiny ve výši 28 564 Kč a neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 449 Kč, tj. celkem 32 013 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení úroku 27,28 % z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, částku 300 Kč jakožto náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání (za 3 upomínky po 100 Kč), částku 1 497 Kč jako smluvní pokuty (3 x 499 Kč dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru) a smluvní pokutu ve výši 1 312 Kč (0,1 % denně od zesplatnění dle čl IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru). Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána, žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopen řádně splácet. 2. Žalovaný na jednání dne [datum] nijak nerozporoval uzavření úvěrové smlouvy. Ohledně zkoumání jeho schopnosti úvěr splácet uvedl, že v době uzavření úvěrové smlouvy měl jiné půjčky, jeho výdaje přesahovaly jeho příjmy. Je vojákem z povoláním s měsíčním příjmem 35 000 Kč čistého, hradí měsíčně výživné ve výši 4 000 Kč. V době uzavření úvěrové smlouvy byly jeho pravidelné měsíční výdaje 15 300 Kč (hypotéka, poplatky) a k tomu 6 000 Kč na dojíždění do práce. Tyto údaje pravdivě uvedl do dotazníku při sjednávání úvěrové smlouvy a zprostředkovatel mu sdělil, že je bonitní. Celkem na dluh zaplatil 13 987 Kč. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně je subjektem zabývajícím se poskytováním spotřebitelských úvěrů, k čemuž má příslušnou licenci (z výpisu z obchodního rejstříku a z ČNB žalobkyně). Žalovaný s žalobkyní dne [datum] podepsal listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě mu byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč; pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní sankce v bodě IV. odst. 2. smlouvy; (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z formuláře pro standardní informace, z obchodních podmínek, ze splátkového kalendáře). Částku 30 000 Kč žalobkyně žalovanému dle smlouvy poskytla dne [datum] tak, že 27 500 Kč převedla na jeho účet a 2 500 Kč převedla zprostředkovateli úvěru jako provizi (z potvrzení o transakcích). I přes upomínky žalobkyně žalovaný řádně splátky nehradil, uhrazeno bylo pouze 13 987 Kč, což vyplývá i z tvrzení žalobkyně, že celkový dluh byl 46 000 Kč a ke dni zesplatnění žalovaný dlužil 32 013 Kč, a uhrazenou částku potvrdil i žalovaný (z dopisu – zesplatnění a předžalobní výzva ze dne [datum]), proto žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila a současně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby (z dopisu o zesplatnění – předžalobní upomínky, z podacího lístku). 4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl na dokumentu výdaje spotřebitele – čestné prohlášení, které však postrádá podpis žalovaného, svůj měsíční příjem částkou 36 000 Kč a výdaje částkou 15 200 Kč, z toho výdaje na bydlení 8 700 Kč (doložena splátka hypotéky) a splátky dalších úvěrů 6 500 Kč (z listiny Výdaje spotřebitele – čestné prohlášení). Z výplatních pásek bylo zjištěno, že měsíční příjem žalované činil v měsíci říjnu roku 2022 částku 33 234 Kč a v měsíci lednu 2023 částku 36 738 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, oboje s negativním výsledkem (z příslušných výpisů). Doloženo bylo čestné prohlášení žalovaného, na kterém však chybí jeho podpis, že není proti němu vedeno exekuční řízení, ani není v úpadku ani v hrozícím úpadku (z prohlášení o závazcích spotřebitele). 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru podepsaná účastníky dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána schopnost žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Svého práva obdržet od soudu v tomto směru náležité poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), se dobrovolně vzdala svou neúčastí u ústního jednání. Úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena z důvodu nezkoumání jeho výdajů, deklarované výdaje nebyly nijak doloženy ani objektivizovány.