5 C 30/2023-16 — Okresní soud v Benešově

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 2 490 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO]. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovanou jako spotřebitelem smlouvu o úvěru. Prostřednictvím této smlouvy se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaná se zavázala danou částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do [datum]. Žalovaná o úvěr požádala přes webové stránky [webová adresa]. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně odeslala částku 2 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná však dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradila a to ani částečně. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 490 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Před podáním žaloby ve věci žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne [datum], na kterou žalovaná nereagovala. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o.z.), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určitě částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“). Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ustanovení § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. V posuzovaném případě žalobkyně vůbec nijak netvrdila, natož aby prokazovala zkoumání úvěruschopnosti žalované. V tomto směru tak dle soudu žalobkyně porušila svou povinnost a z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občansko-právní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]). Z provedeného dokazování však soud učinil závěr, že žalovaná se bez právního důvodu na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalované plnila a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu žalobkyně má právo požadovat po žalované to, co její právní předchůdkyně plnila, tedy vrácení částky 2 490 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je s úhradou částky 2 490 Kč v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z této částky od [datum] (tj. od data doručení žaloby) do zaplacení. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobu zamítl co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení z částky 2 490 Kč od [datum] do [datum], jelikož se jedná o období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na neplatnost smlouvy a absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 490 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.