5 C 316/2023-18 — Okresní soud v Benešově

1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 10 908 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] elektronickou cestou prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, a to dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v poskytnuté výši do dne [datum]. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 599 Kč. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalované nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 1 309 Kč. Žalovaný úvěr, poplatek za poskytnutí úvěru ani smluvní pokutu ve stanovené době neuhradil. Žalobkyně žalovaného elektronicky prostřednictvím e-mailu k úhradě dluhu upomenula. Žalovaný však přes upomínky dosud dluh žalobkyni nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně. 2. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne 8. 6. 2023, pod [číslo jednací], platební rozkaz, který se žalovanému nepodařil doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením ze dne 6. 9. 2023, [číslo jednací], zrušen a soud ve věci nařídil ústní jednání. 3. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil a na svoji obranu netvrdil žádné relevantní skutečnosti, ani nepředložil žádné důkazy. 4. Soud z provedených důkazů vzal za prokázané, že prostřednictvím webových stránek žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč (ze smlouvy o úvěru a dokladu totožnosti žalovaného). Ve smlouvě si strany pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně. Žalovaný se dle podmínek úvěru zavázal uhradit úvěr do 28 dní od poskytnutí úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 599 Kč. Žalovaný nedodržel sjednané datum splatnosti úvěru, a byť byl k úhradě dluhu vyzván písemně dopisem i e-mailem prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, neuhradil dluh ani dodatečně (z výzvy k úhradě dluhu, z e-mailové výzvy). Celková suma čerpaných půjček žalovaného činila ke dni [datum] částku ve výši 58 000 Kč (z výpisu [spisová značka]). V [anonymizováno] [rok] činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalovaného 0 Kč a konečný zůstatek částku ve výši 3 177 Kč, v [anonymizováno] [rok] činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalovaného částku 3 177 Kč a konečný zůstatek částku ve výši 0 Kč, v [anonymizováno] [rok] činil počáteční zůstatek částku ve výši 0 Kč a konečný zůstatek 0 Kč (z výpisů z účtu žalovaného). 5. Při právním posouzení věci soud postupoval dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Po provedeném dokazování, kdy soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] mezi žalobkyní a žalovaným ze dne [datum] je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatná, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ žalobkyní jako věřitelem řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného jako dlužníka daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvádí, že ji posoudila výpisem z účtu žalovaného, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF, nicméně toto nelze považovat za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně nepřiložila k žalobě tvrzené výplatní lístky, přičemž z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že nebyl schopen úvěr splácet, a to zejména s ohledem na nulové zůstatky na bankovním účtu. 11. V podrobnostech pak soud pouze doplňuje, že žalobkyně k finanční situaci žalovaného nedoložila žádné listinné důkazy a současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda j