5 C 33/2023-46 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 47 453 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 105,22 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 10 939,75 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 29 781,54 Kč od [datum] do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále také jako právní předchůdkyně žalobkyně) dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v den uzavření smlouvy částku 45 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal peníze vrátit spolu s částkou ve výši 38 281 Kč (z toho 11 028 Kč je kapitalizovaný 29% úrok ročně a 15 017 částka za zpracování spotřebitelského úvěru a 9 914 Kč poplatek za vedení zákaznického účtu) v 18 měsíčních splátkách po 4 627 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka žalovaného byla uhrazena dne [datum]. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 32 400 Kč. Žalovaná pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak ten ničeho neuhradil. 2. Dále žalobkyně uvedla, že co se týká úvěruschopnosti žalovaného, byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně požadovala od žalovaného informace o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech, které zachytila do zákaznické karty, přičemž údaje ověřila předloženými dokumenty. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. K výzvě soudu žalobkyně uvedla údaje zanesené v zákaznické kartě. 3. Žalovaný při jednání dne [datum] uvedl, že smlouvu s právní předchůdkyně žalobkyně uzavřel, v té době pracoval s příjmem 16 000 Kč měsíčně čistého, bydlel u svého otce, kterému hradil měsíční nájemné ve výši 3 000 Kč. Ke svým dalším měsíčním výdajům uvedl, že si hradil náklady na dojíždění do práce 2 500 Kč a kredit 2 500 Kč. Při sjednávání úvěru nedostal na výběr, zda splátky bude hradit hotově či bezhotovostně. Na půjčku uhradil minimálně 32 400 Kč. 4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující: [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce s žalovaným. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s poplatkem v částce 35 959 Kč (úrok 11 028 Kč, částka za administrativní činnost 15 017 Kč, částka za vedení zákaznického účtu 9 914 Kř), tj. celkem částku 83 281 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 627 Kč (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaný uhradil právní předchůdkyně žalobkyně celkem částku 32 400 Kč a poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum] (nesporné tvrzení žalobkyně a žalovaného, přehled plateb). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu se seznamem postoupených pohledávek) což bylo žalovanému oznámeno (dopis ze dne [datum] včetně podacího lístku). Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství (dopis ze dne [datum] včetně podacího lístku). 5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud provedl důkaz zákaznickou kartou, ze které zjistil, že žalovaný prohlásil, že žije s rodiči, má dosažené učňovské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako montér s čistým měsíčním příjmem ve výši 22 804 Kč, hradí splátky zápůjčky ve výši 6 500 Kč měsíčně a jeho měsíční výdaje jsou 3 000 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že k ní byly předloženy tyto dokumenty: pracovní smlouva sjednaná na dobu určitou do [datum] a dva výpisy z bankovního účtu. 6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 45 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatky za vymezené a specifikované služby, celkem tak měl žalovaný uhradit 83 281 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku 32 400 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla dne [datum] postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. Právní předchůdkyni žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z informací uvedených žalovaným v zákaznické kartě. 7. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru soud vycházel z ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Podle ustanovení § 2390 OZ se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o sp