5 C 35/2023-20 — Okresní soud v Benešově

1. Předmětem tohoto řízení je zaplacení částky 7 945,23 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí kontokorentu. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal žalobkyni o kontokorent ve výši 8 000 Kč. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, na dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dále strany dne [datum] uzavřely smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na jejímž základě bylo na shora uvedeném účtu žalovanému umožněno čerpání kontokorentního úvěru. Jelikož žalovaný porušoval podmínky kontokorentu, byl mu zablokován a ke dni [datum] zesplatněn. Z kontokorentu žalovaný žalobkyni dluží částku 7 945,23 Kč (z dodatku [číslo] z podmínek pro používání kontokorentu, z mimořádného výpisu z účtu, z přehledu plateb kontokorentu, z oznámení o zesplatnění). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně přezkoumala především na základě informací uvedených samotným žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, jejichž pravdivost si žalobkyně ověřila v interních i externích databázích. Současně žalobkyně vycházela zejména z výpisů z účtu žalovaného, jelikož žalovaný u žalobkyně měl veden běžný účet a žalobkyně tak měla údaje o transakční historii a bilanci na účtu žalovaného v přímé dispozici (z úvěrové zprávy, z přehledu žádostí o úvěr – aplikační karta, z výpisu z účtu – mzda žalovaného). 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Dle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením [číslo] Sb., ve znění pozdějších předpisů. 5. V daném případě má soud za to, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný, neboť má oporu v platném ujednání stran (soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně zkoumala před uzavřením úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného). Z provedených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) platně sjednala smlouvu o kontokorentu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a splnila tak svoje povinnosti z předmětných úvěrových smluv. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smluv a ze zákona nesplnil, neboť nehradil řádně dohodnuté splátky, a proto žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními a obchodními podmínkami kontokorent zesplatnila a požadovala zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na daný kontokorent částku 7 945,23 Kč s příslušenstvím. Za této situace vznikl žalobkyni nárok na zaplacení žalované dlužné částky, přičemž soud žalobkyni zároveň přiznal i uvedené příslušenství žalované pohledávky jistiny vyplývající ze smlouvy a ze zákona. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné, ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 6. Pokud jde o náklady řízení, soud vycházel z § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhradu přiznal plně procesně úspěšné žalobkyni. Za použití § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 400 Kč představující soudní poplatek, jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala.