5 C 63/2023-62 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 124 168 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy jí žalobkyně poskytla dne [datum] úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 66,78 % ročně po 48 měsíčních plátkách ve výši 5 411 Kč. Žalovaná uhradila do zesplatnění úvěru celkem 5 411 Kč. Poté, co se ocitla v prodlení s úhradou splátek, přistoupila žalobkyně ke dni [datum] k zesplatnění dluhu. Žalobkyně požadovala uhradit novou dlužnou jistinu ve výši 104 485,80 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 988 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od [datum] do zaplacení a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 66,78 % ročně z 89 598,02 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy, žalovaná však již neuhradila ničeho. 2. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně pouze obecně uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a [anonymizováno] (nebankovní registr klientských informací), bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalobkyně nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Návrhem na uzavření smlouvy, předsmluvním formulářem, smlouvou o spotřebitelském úvěru, dodatkem [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru, prohlášením klienta, výpisem z účtu žalované a dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč. Oznámením o schválení úvěru, předpisem splátek, přílohou [číslo] ke smlouvě o úvěru bylo prokázáno, že se žalovaná zavázala splatit úvěr společně s úrokem ve výši 66,78 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 5 411 Kč. Celková částka, kterou tak měla žalovaná zaplatit, byla 259 728 Kč. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná byla v době sjednávání úvěru zaměstnána u společnosti [právnická osoba] s příjmem 28 000 Kč měsíčně, její celkové výdaje činily 8 733 Kč (životní minimum 3 860 Kč, bydlení 2 603 Kč, splátky u [anonymizována tři slova] 2 070 Kč, ostatní 200 Kč). Dále bylo v hodnocení klienta uvedeno, že žalovaná je vdaná, nežije s manželem ve společné domácnosti. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně a karty klienta uhradila do zesplatnění úvěru celkem 5 411 Kč (splátka ze dne [datum]), poté se však dostala do prodlení a žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu ke dni [datum], jak vyplývá z výzev k zaplacení ze dne [datum] a [datum]. Po zesplatnění dluhu dle tvrzení žalobkyně a předžalobní výzvy ze dne [datum] žalovaná na dluh již ničeho neuhradila. Výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu. 5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 90 000 Kč. Dle smlouvy byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s úvěrem též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby, celkem tak měla žalovaná uhradit 259 728 Kč. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradila částku 5 411 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaná již ničeho neuhradila. Právní předchůdkyni žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z informací uvedených žalovanou; žádné jiné dokumenty neměla k dispozici. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila poměry žalované, když se v této souvislosti spoléhala pouze na informace poskytnuté žalovanou, které navíc ani nejsou dostatečné a nepůsobí věrohodně. Žalovaná uvedla, že na bydlení hradí částku 2 603 Kč a do položky ostatní výdaje (tedy mimo bydlení a životního minima) uvedla 200 Kč; takové částky se zdají soudu až nereálně nízké. Samozřejmě, že je možné, že se jedná o skutečné částky, ale to nelze ověřit, jelikož při sjednávání úvěru nebyly k ověření uvedených údajů vyžádány žádné dokumenty. Ani ohledně výše příjmů žalované žalobkyně nedoložila žádné důkazy. Otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp