5 C 69/2023-41 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 12 259 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl poskytnut úvěr, založen kartový účet a v souvislosti s tím rovněž vydat kreditní kartu či kreditní karty. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru. Úvěr byl poskytnut v celkové výši 20 000 Kč. Dne [datum] byl na základě Smlouvy o úvěru celkový úvěrový limit navýšen na částku 28 000 Kč. Mezi žalobkyní a žalovanou bylo dohodnuto placení ročního úroku 10.00 Kč za každých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti. Platby na úvěrový účet nebyly dostatečné, resp. je nebylo možné ani inkasovat z inkasního účtu. Na základě toho zasílala žalobkyně žalované upomínky o uhrazení dlužných částek. Dne [datum] byla žalovaná upozorněna, že pokud nedojde k úhradě dlužné částky do [datum], dojde k zesplatnění úvěru a žalobkyně bude po žalované požadovat uhrazení celé dlužné částky. Tak se následně také stalo, kdy z důvodu neuhrazení dlužných částek byla pohledávka převedena na účet evidenční pohledávky z kreditní karty č. [bankovní účet], o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum] a opět byla informována o dlužné částce. Tato částka však uhrazena nebyla, a tak žalobkyně opětovně zaslala žalované výzvu před podáním žaloby dne [datum]. Žalovaná však ničeho nezaplatila. K výzvě soudu žalobkyně doplnila okolnosti zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně porovnala příjmy, výdaje a existující úvěrové splátky žalované. Příjem žalované si žalobkyně ověřila jejími výpisy z účtu, u výše výdajů vycházela žalobkyně z dat poskytnutých žalovanou včetně využití statistických údajů životních nákladů. 2. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, k věci se nijak nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listiny označené jako smlouva o úvěru a výpisu z účtu vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč, založen kartový účet a v souvislosti s tím rovněž vydána kreditní karta. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] byl celkový úvěrový limit navýšen na 28 000 Kč Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky upravující postup při případném prodlení žalované a ceník. Žalovaná úvěr čerpala, avšak nesplácela řádně a včas, jak vyplývá z výpisů z účtů a z dopisu označeného jako poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď ze smlouvy ze dne [datum], a tak žalobkyně pozastavila čerpání úvěru, což žalované oznámila dopisem ze dne [datum]. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum], avšak ani tak žalovaná ničeho neuhradila. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o úvěru, na jejímž základě čerpala peněžní prostředky, které však řádně a včas nesplácela. Úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána. Soud proto žalobkyni přiznal žalovanou částku spolu s ve výroku uvedeným příslušenstvím. Uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch proti neúspěšné žalované. Soud při určení výše paušální náhrady vycházel z vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení ve výši 1 600 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a 4 paušálních náhrad, z toho 2 po 100 Kč za předžalobní výzvu a žalobu dle § 2 odst. 1 citované vyhlášky a 2 po 300 Kč za 2 účasti na jednání v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.