5 C 76/2023-27 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] na žalované domáhala zaplacení částky 122 835,11 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě které žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem čerpala 125 291 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila 32 200 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost hradit úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 119 999,53 Kč, poplatků za pojištění ve výši 935.58 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900.00 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala. 2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že při uzavření smlouvy o úvěru hodnotila schopnosti žalované úvěr splácet, a to tím, že zkoumala příjmy a výdaje žalované, zohledněn její věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 4. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingového úvěru [číslo] (smlouva [číslo] ze dne [datum]), na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr postupně v období od [datum] do [datum] v celkové výši 125 291 Kč, na který zaplatila celkem 32 200 Kč (výpis čerpání splátek a úhrad, nesporné tvrzení žalobkyně). Žalovaná se dále zavázala žalobkyni uhradit poplatky za pojištění, náklady na vymáhání a smluvní pokutu (smlouva [číslo] úvěrové podmínky). Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum], což žalované oznámila (dopis ze dne [datum], podací arch). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum], na kterou však nereagovala (předžalobní výzva, podací arch). K tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně doložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ze kterého vyplývá, že žalobkyně vycházela z informací uvedené žalovanou ve smlouvě, kde uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá děti, je zaměstnána s výší měsíčního příjmu 25 000 Kč čistého, příjem ostatních členů domácnosti je 20 000 Kč a splácí jiným společnostem 6 000 Kč; dále došlo k ověření žalované v externích registrech (smlouva [číslo] potvrzení o provedení ověření bonity klienta). 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvádí, že úvěruschopnost žalované řádně prověřila, nicméně ke svému tvrzení nedokládá žádné důkazy. Žalobkyně byla poučena dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v jakém směru má doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem, avšak ani po výzvě ničeho dalšího nedoložila ani netvrdila. Žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou ve smlouvě, nijak je neověřovala a neměla ani žádné údaje o výdajích žalované. Ohledně výdajů věděla pouze, že žalovaná již splácí jiným společnostem 6 000 Kč, k čemuž v potvrzení o provedení ověření bonity klienta chybí další informace. 16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 17. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením sm