5 C 94/2023-50 — Okresní soud v Benešově

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). 2. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 541,56 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 175,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 4 541,13 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 2 741,13 Kč od [datum] do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále také jako právní předchůdkyně žalobkyně) dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru k tomuto běžnému účtu, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] proto využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 9.689,70 Kč převedla dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. [příjmení] proto využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne [datum] zesplatnila ke dni 30. 0 8. 2021 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 9.178,13 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Žalovaná pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena s účinností ke dni [datum] na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 4.716,14 Kč. Žalovaný po postoupení ničeho neuhradil. 3. Dále žalobkyně uvedla, že co se týká úvěruschopnosti žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne [datum]. Dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze MVČR. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že vůči ní měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5 534,90 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil. 5. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu: [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách s žalovaným, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru k tomuto běžnému účtu, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] proto využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 9.689,70 Kč převedla dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. [příjmení] proto využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne [datum] zesplatnila ke dni 30. 0 8. 2021 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 9.178,13 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Žalovaná pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena s účinností ke dni [datum] na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena žalovanou na 4.716,14 Kč, ale z vyčíslení není jasné, jaká část dlužné částky je tvořena jistinou a jaká příslušenstvím, tedy kolik z toho, co žalovaný uhradil, bylo započteno na jistinu. Žalovaný po postoupení ničeho neuhradil. Při zkoumání úvěruschopnosti bylo vycházeno pouze z údajů poskytnutých žalovaným, které nebyly nijak doloženy. 6. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru soud vycházel z ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Podle ustanovení § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širš