6 C 139/2023-73 — Okresní soud v Benešově

1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 161 999,84 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které mu byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výše 165 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 96 splátkách po 2 500 Kč (vyjma poslední splátky). Smluvní strany si ve smlouvě ujednaly roční smluvní úrok ve výši 6,99% a poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 3 300 Kč a měsíční pojištění ve výši 204 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, a to z bankovních či nebankovních registrů, z výpisů z běžného účtu. V části V. smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že žalovaný poruší svou povinnost splácet a neuhradí 2 měsíční splátky po sobě, nebo 1 splátku déle než 3 měsíce, bude žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit, požadovat uhrazení smluvní pokuty a náhradu nákladů za vymožení pohledávky. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost a 2 měsíce za sebou (splátka za měsíc [číslo] a [číslo]) neuhradil splátku, respektive byl v prodlení s 1 splátkou déle než 3 měsíce, byl úvěr dne [datum] zesplatněn. Žalovanému bylo zesplatnění úvěru oznámeno přípisem ze dne [datum] společně s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 161 999,84 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 156 257,32 Kč, smluvní úrok e výši 3 630,52 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč a pojistné ve výši 612 Kč. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. V souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 165 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvenými úroky a souvisejícími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka bude zaplacena dne [datum] (ze smlouvy o úvěru včetně úvěrových podmínek, potvrzením o zaslání potvrzovací sms a následném podpisu smlouvy, potvrzení o vyplacení úvěru). Dále vzal soud za prokázané, že žalovaný na úvěr uhradil 22 500 Kč a následně úvěr řádně nesplácel a dostal se s úhradou do prodlení, konkrétně se splátkami v měsíci [číslo], [číslo] a [číslo] (ze splátkového kalendáře). Žalovanému bylo zasláno oznámení o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru (z dopisu ze dne [datum]). Dále byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum] (z předžalobní výzvy včetně potvrzení o odeslání). 4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smluv, soud provedl důkaz přehledem tvrzených příjmů a výdajů, ze kterého se podává, že žalovaný prohlásil, že bydlí ve vlastním bytě nebo domě s hypotékou, má 3 vyživovací povinnosti, je ženatý, je zaměstnancem [právnická osoba] s.r.o. s příjmem 29 988 Kč, s dalšími čistými příjmy domácnosti 14 000 Kč měsíčně. Výdaje odhadl celkovou částkou 18 500 Kč, z nichž výdaje na bydlení činí 12 500 Kč. Dále byl proveden důkaz výpisem z účtu žalovaného, UW a MW dashboard, CCB, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný splácí další tři úvěry, na něž činí celková měsíční splátka 16 487 Kč, disponibilní zůstatek na účtu žalovaného činil ke dni [datum] částku 5 450 Kč. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Ul