6 C 260/2023-54 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 107 593,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 110 000 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, uzavření smlouvy je patrné z autorizačních doložek a zejména zasláním verifikační platby žalovaným. Úroky úvěru měly být žalobkyni žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 4 758 Kč vždy k 15. Dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum]. Na zaslané upomínky žalovaný nereagoval. Z důvodu porušení smlouvy došlo k zesplatnění pohledávky. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku 107 593,13 Kč představující zesplatněnou jistinu, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů řízení. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, na kterou žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se z ústního jednání omluvil. V písemném vyjádření ze dne [datum] uvedl, že svůj dluh uznává a žádá o možnost uhradit jej formou měsíčních splátek po 2 000 Kč. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření navrhla vydání rozsudku pro uznání a souhlasila s tím, aby pohledávka byla splácena v měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Soud rozsudkem pro uznání nerozhodl, neboť dle soudu tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, neodůvodňovali uplatňovaný nárok. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalovaný s žalobkyní podepsal dne [datum] listinu s názvem smlouva o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč tak, že částka 36 406 Kč bude vyplacena na účet žalovaného do 5 pracovních dnů od nabytí účinnosti této smlouvy, částka 62 594 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku, částka 62 594 Kč bude vyplacena na účet žalovaného do5 pracovních dnů poté, co žalovaný prokazatelně písemně předloží žalobkyni veškerou dokumentaci potřebnou k úhradě předchozího závazku a částka 11 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s úrokem v celkové výši 123 208 Kč do [datum] formou měsíčních splátek po 4 758 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky vzniká žalobkyni právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, právo na úroky z prodlení a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Smlouva byla uzavřena v okamžiku zasláním autorizačního sms kódu žalovaným a účinná v okamžiku zaslání verifikační platby. Žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] (ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně přílohy [číslo] opatřeny autorizační doložkou). Žalobkyně poskytla úvěr žalovanému dne [datum] (z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce, detailu pohybu). Z důvodu nehrazení splátek úvěru řádně a včas, byly žalovanému zaslány upomínky (z upomínky ze dne [datum], [datum] včetně podacího lístku). Ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru (z oznámení o zesplatnění a možnosti alternativního řešení). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala dne [datum] k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího lístku). 4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz přílohou [číslo] posouzení úvěryschopnosti spotřebitele, ze které soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho průměrný příjem za poslední 3 měsíce činil 51 321 Kč, náklady na bydlení hradí 3 000 Kč měsíčně, další finanční závazky činí 4 700 Kč měsíčně (splátky úvěrů). Jako podklad pro analýzu poskytl žalovaný tři výpisy z účtu, které však soudu spolu s žádostí doloženy nebyly. Žalobkyně dále provedla lustraci a skóring žalovaného, ze kterých se podává, že žalovanému lze poskytnout úvěr s maximální výší 110 000 Kč s měsíční splátkou 4 758 Kč 5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní dne [datum] listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne [datum] čerpal úvěr ve výši 110 000 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 19 032 Kč, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala 16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potv