6 C 275/2023-9 — Okresní soud v Benešově

Manželé podali k Okresnímu soudu v Benešově návrh na zahájení řízení, jímž se domáhají rozvodu manželství účastníků. Uvedli, že v průběhu manželství se postupně vzájemně citově odcizili s tím, že zhruba [anonymizováno] měsíců spolu nežijí a nevedou společnou domácnost. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce], v části [anonymizována dvě slova], (z oddacího listu). Oba účastníci jsou státními příslušníky ČR. U obou manželů se jedná o manželství první. Jejich poslední společné bydliště bylo v obvodu Okresního soudu v Benešově. Společnou domácnost nevedou [anonymizováno] roky. Manželé se vzájemně citově odcizili. V současné době žádný z manželů nevidí naději na obnovení manželského soužití. Z manželství se narodil dnes již zletilý syn (z výslechu manželky, z výslechu manžela). Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle kterého manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí, jejich manželství neplní žádné funkce a je tedy pouze svazkem ryze formálním. Soud proto postupoval podle shora citovaného § 755 odst. 1 o.z. a toto manželství rozvedl. Hlavní příčinu rozvratu manželství účastníků soud spatřuje ve vzájemném citovém odcizení a ukončení společného manželského soužití. S přihlédnutím k postoji účastníků pak soud shledal, že hloubka rozvratu dosáhla takové intenzity, že nelze očekávat obnovení manželství a tento stav má již trvalou a neměnnou povahu. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.