8 C 104/2023-18 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 49 224,64 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „ [anonymizována tři slova]“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který vyplatila žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti v místě bydliště. Žalovaná se zavázala úvěr s příslušenstvím splatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč, žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru splatit i smluvní kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, celkově se tak žalovaná zavázala společnosti [anonymizována tři slova] uhradit částku 55 776 Kč. Žalovaná však splátky úvěru nehradila řádně a včas, když do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila, přičemž na svůj závazek žalovaná uhradila pouze částku 14 184 Kč. Žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní upomínku. Žalobkyně se z ústního jednání soudu omluvila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, uvedenou částku 30 000 Kč [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná v době poskytnutí úvěru byla zaměstnána, s měsíčním příjmem ve výši 13 387 Kč z pracovního poměru. Výdaje uvedla ve výši 5 410 Kč, z toho výdaje na bydlení a energie ve výši 2000 Kč a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s dodatky bylo prokázáno, že žalobkyně a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] uzavřely mezi sebou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou ve výši 41 592 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni ze dne [datum]. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání vyplývá, že žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou ke splacení dluhu před podáním žaloby. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Podle § 1879 a následujících o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že před poskytnutím úvěru byla úvěruschopnost žalované prověřována, k čemuž nabídla jako důkaz pouze žádost žalované o úvěr. Z provedeného dokazování ale nevyplynulo, že by žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) úvěruschopnost žalované dostatečně prověřovala. Podle odškrtnutých políček v žádosti žalovaná doložila k ověření svého příjmu a výdajů pracovní smlouvu a výplatní pásky, žádná z těchto listin však soudu doložena nebyla. Nelze považovat za řádné prověření úvěruschopnosti, pokud se žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) spolehla na údaj o výdajích na bydlení včetně energií ve výši 2 000 Kč měsíčně, a to i s tím ohledem, že žalovaná uvedla jako druh bydlení družstevní. V předmětné žádosti žalovaná pouze deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) o tom, že je žalovaná schopna dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalované, je proto nepřezkoumatelný. 15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním