8 C 112/2023-45 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 690 Kč s příslušenstvím, úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že se žalovanou uzavřel smlouvu o spolupráci, na základě které pro něj žalovaná vykonávala zprostředkovatelskou činnost. Žalobce za žalovanou zajistil pojištění odpovědnosti za finanční služby, které uhradil částkou 1 200 Kč a žalované vyfakturoval. Žalovaná však přes předžalobní upomínku dluh neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se bez omluvy nedostavila. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o spolupráci dne [datum], přičemž nedílnou součást této smlouvy tvořily Všeobecné provizní podmínky. Žalovaná se na základě této smlouvy podílela na zprostředkovatelské činnosti žalobce. Žalobce na základě části X. článku 42 příspěvek na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou podnikatelskou činností smlouvy zajistil pro žalovanou pojištění odpovědnosti za finanční služby na rok [rok]. Žalovaná se zavázala v souladu s článkem [číslo] Smlouvy žalobci přispívat na pojištění odpovědnosti příspěvkem, jehož výši stanoví žalobce interním sdělením. Žalobce svůj nárok na pojištění uplatnil fakturu [číslo] za pojištění odpovědnosti za finanční služby na rok 2022, splatnou dne [datum], vystavenou na částku 1 690 Kč. Žalovaná fakturu k datu splatnosti neuhradila a dostala se s plněním do prodlení. Před podáním žaloby vyzval právní zástupce žalobce k uhrazení dluhu předžalobní výzvou. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 1746 odst. 2 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle kterého si strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § [číslo] ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud rovněž přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť se jednalo o vztah související s podnikatelskou činností účastníků, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení, které představuje hodnota žalobcem zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, dále odměna za zastupování účastníka advokátem za 2 úkony po 1000 Kč dle § 11 odst. 1 (převzetí zastoupení a podání žaloby) a 1 úkon po 500 Kč za jednoduchou předžalobní výzvu dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb.), částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení, tj. 714 Kč, dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 114 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř.