8 C 154/2023-91 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 81 884 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 001 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 66,71 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po 2 499 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost úvěr splácet, když neuhradila na svůj dluh ničeho, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně požadovala uhradit novou dlužnou jistinu ve výši 56 484 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění), dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč a ve výši 24 002,50 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč a dále úrok ve výši 52,21 % p.a. z částky 50 001 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy, avšak ani poté žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně pouze obecně uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a [anonymizováno], bylo zjištěno, že žadatelka nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatelky nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatelky nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelkou, doporučil úvěr ke schválení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústním jednáním se bez omluvy nedostavila. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Návrhem na uzavření smlouvy, předsmluvním formulářem, kopií OP, prohlášením klienta a dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 50 001 Kč, a to na bankovní účet [číslo]. Oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem bylo prokázáno, že se žalovaná zavázala splatit úvěr společně s úrokem ve výši 66,71 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po 2 499 Kč. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná zaškrtla, že je v důchodu s celkovým příjmem ve výši 8 290 Kč měsíčně, náklady na bydlení žalovaná uvedla ve výši 1 000 Kč, životní minimum činilo 3 410 Kč, tedy žalovaná uvedla celkové výdaje ve výši 4 410 Kč. Dále bylo v hodnocení klienta uvedeno, že žalovaná žije ve státním/obecním bydlení, je rozvedená a má výuční list. Oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory bylo prokázáno, že pro období od [datum] do [datum] byla žalované přiznána dávka – příspěvek na bydlení ve výši 2 157 Kč měsíčně. Oznámením ČSSZ ze dne [datum] a poštovními poukázkami bylo prokázáno, že žalované náleží invalidní důchod druhého stupně s tím, že od ledna 2017 jí náleží celkem 6 188 Kč měsíčně. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb, informace o transakcích na účtu a společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu vyplývá, že bankovní účet [číslo] je veden na pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum], přičemž na tento účet byl vyplacen i úvěr žalované, a zároveň z tohoto účtu měly být hrazeny pravidelné měsíční splátky úvěru, vedle uvedeného bylo zjištěno, že na tento účet byl dne [datum] vyplacen invalidní důchod ve výši 6 188 Kč. Z výpisu záznamu z registru [příjmení] vyplývá, že bylo zjišťováno úrokové skóre žalované. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaná na předmětný úvěr neuhradila ničeho. Výzvou ze dne [datum] a ze dne [datum], oznámením o zesplatnění a předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila výdaje žalované, když se v této souvislosti spoléhala pouze na informace poskytnuté klientkou (žalovanou), přestože z těchto informací již mohlo být žalobkyni podezřelé, že výdaje na bydlení určila žalovaná částkou pouze 1 000 Kč měsíčně, což je částka vzhledem k uvedenému typu bydlení nepravděpodobná. 15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ov