8 C 201/2023-15 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 7 639,24 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. S0014745616678460, na základě které žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které se zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 070,52 Kč a se smluvním úrokem z úvěru ve výši 526,78 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 1 133,11 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkovou částku 9 653,81 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, a proto jeho splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky. Dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek, kdy na základě této smlouvy a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] následně došlo k postoupení pohledávek včetně předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z předpisu splátek včetně sazebníku a ze standardních informací spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru č. S0014745616678460, na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit ve 12 měsíčních splátkách po 1 133,11 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované dne [datum] na bankovní účet částku 8 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřely mezi sebou smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího archu bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni ze dne [datum]. Z předžalobní výzvy a z podacího archu vyplývá, že žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou ke splacení dluhu před podáním žaloby. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení ohledně toho, zda a případně jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, pouze uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřována na základě informací jí poskytnutých žalovanou v průběhu poskytování úvěru. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 8 000 Kč. Jelikož žalovaná podle tvrzení žalobkyně na tuto částku uhradila celkem 9 653,81 Kč, je nezbytné konstatovat, že bezdůvodné obohacení na straně žalované v tomto případě není dáno. Na základě výše uvedeného soud žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaná nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.