8 C 211/2023-18 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 6 656 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že prostřednictvím internetových stránek dne [datum] uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč se splatností 30 dnů od jeho poskytnutí. Kromě splacení jistiny se žalovaný uzavřením úvěrové smlouvy zavázal k úhradě poplatků v souhrnné výši 1 057 Kč. Žalovaný se po prodloužení splatnosti úvěru o 30 dní dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, přičemž ke dni sepsání žalobního návrhu uhradil na svůj dluh pouze částku ve výši 1 Kč. Žalobkyně kromě neuhrazené jistiny a poplatků požadovala náhradu vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 300 Kč. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při ústním jednání konaném dne [datum], kdy uvedl, že si úvěr u žalobkyně vzal a nesplatil, nicméně v současné době by byl schopen úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, a proto požádal o možnost splátek. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč, vyplacený téhož dne na bankovní účet č. [bankovní účet], který se žalovaný zavázal splatit celkovou částkou ve výši 5 165 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní, přičemž do dne podání žaloby uhradil na předmětný úvěr celkem částku ve výši 1 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, neboť žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného zkoumala (prostřednictvím nahlédnutí do registrů), avšak nedostatečným způsobem, když tvrzené příjmy ani výdaje žalovaného nebyly konkrétními důkazy podloženy. 16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, na kterou žalovaný žalobkyni dosud uhradil pouze 1 Kč, a proto je povinen žalobkyni vydat 4 999 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 17. Soud umožnil žalovanému bezdůvodné obohacení a náhradu nákladů řízení hradit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich částečnou náhradu soud přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci procesně úspěšnější a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 744,50 Kč. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka 1 489 Kč sestávající z dosud uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále z odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí 200 Kč, a nakonec z náhrady hotových výdajů za uvedené 3 úkony ve výši 100 Kč za každý úkon podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. Uvedená částka při plném úspěchu ve věci (1 489 Kč) obsahuje i náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je právní zástupce žalobkyně podle přiloženého osvědčení plátcem. Žalobkyni přitom náleží 50 % z částky 1 489 Kč, protože byla úspěšná ohledně částky 4 999 Kč (75 %) a neúspěšná ohledně částky 1 657 Kč (25 %).