8 C 233/2023-14 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 17 582,76 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu poskytla úvěr v celkové výši 19 000 Kč (z toho částka 12 000 Kč byla žalovanému zaslána na bankovní účet dne [datum] a částka 7 000 Kč dne [datum]). Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s příslušenstvím dle předmětné smlouvy dne 16. 3 2022, přičemž si následně splatnost prodloužil celkem o 14 dní. Žalovaný splatil na jistinu celkem 1 417,24 Kč, a proto se žalobkyně domáhá po žalovaném nesplacené jistiny ve výši 17 582,76 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek, souhlasu se zpracováním osobních údajů, sazebníku, kopie OP, autorizace ověření totožnosti a údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 19 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v jedné splátce ve výši 24 050 Kč do dne [datum]. Přehledem výplat žalovanému bylo prokázáno, že žalobkyně úvěr ve výši 19 000 Kč žalovanému poskytla prostřednictvím dvou plateb, převodů na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], tedy platby ve výši 12 000 Kč dne [datum] a platby ve výši 7 000 Kč dne [datum]. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne [datum] zaslané žalovanému jejím právním zástupcem. Z identifikovaných příjmů, principů posuzování úvěruschopnosti a výpisu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný žije v domácnosti s dalšími čtyřmi osobami (z nichž tři osoby jsou nepracující), má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 22 000 Kč (dle žalovaného), resp. 39 845 Kč (dle žalobkyně) a minimální měsíční výdaje ve výši 9 595 Kč, vedle toho žalobkyně stanovila rezervu pro výdaje na 800 Kč a dospěla k disponibilnímu příjmu žalovaného ve výši 11 900 Kč. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě ke zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že zjišťovala příslušné informace od žalovaného, které zkontrolovala, přičemž vedle toho lustrovala žalovaného v příslušných registrech. Žalobkyně však neuvedla, jak informace od žalovaného zkontrolovala, a ani nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že jakkoli ověřila informace jí poskytnuté žalovaným. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V průběhu řízení nebyla uvedena žádná tvrzení, ani předloženy důkazy ohledně toho, kolik žalovaný žalobkyni celkem uhradil, a proto nelze zjistit výši případného bezdůvodného obohacení. Žalobkyně v žalobě sice uvádí, jakou výši plnění započetla na jistinu, avšak z obsahu žaloby je zřejmé, že plnění poskytnutá žalovaným byla primárně započtena na poplatky, pokuty a další příslušenství. Soud na základě uvedeného žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.