8 C 240/2023-109 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 24 683 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 31,88 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po 668 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost úvěr splácet, když na svůj dluh uhradil celkem pouze částku 668 Kč, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně požadovala uhradit novou dlužnou jistinu ve výši 19 214,37 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru), dále smluvní pokutu ve výši 498 Kč a ve výši 4 571,98 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč a dále úrok ve výši 31,88 % p.a. z částky 17 810,29 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy, avšak žalovaný na svůj dluh již neuhradil ničeho. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně pouze obecně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a [anonymizováno], bylo zjištěno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústním jednáním se bez omluvy nedostavil. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Návrhem na uzavření smlouvy, předsmluvním formulářem, kopií OP a dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet]. Oznámením o schválení úvěru bylo prokázáno, že se žalovaný zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 31,89 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po 668 Kč. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze jednu splátku ve výši 668 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele o příjmu vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán jako skladník u [právnická osoba] J a [právnická osoba], [IČO], a to na dobu neurčitou s čistým příjmem 21 840 Kč. Z výpisu záznamu z registru [příjmení] vyplývá, že bylo zjišťováno úrokové skóre žalovaného. Z výpočtu skóre pak bylo zjištěno [anonymizováno] skóre 444. Z výpisů z běžného účtu bylo zjištěno, že žalovaný měl v březnu 2022 konečný zůstatek na bankovním účtu ve výši - 15 000 Kč, dále v květnu 2022 ve výši 5 049,29 Kč a v červnu 2022 pak ve výši - 15 000 Kč, když v té době žalovaný splácel již několik úvěrů v celkové výši přesahující 300 000 Kč, přičemž je zjevné, že podstatnou část výdajů žalovaného tvořily platby společnostem provozujícím sázky. V dubnu 2022 měl sice žalovaný na bankovním účtu konečný zůstatek 152 412,18 Kč, nicméně počáteční zůstatek byl v tomto měsíci opět záporný. Výzvou ze dne [datum] a ze dne [datum], oznámením o zesplatnění a předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila zejména výdaje žalovaného, když v této souvislosti je z výpisů z bankovního účtu žalovaného zřejmé, že se žalovaný dostával do záporných zůstatků, splácel úvěry ve výši přesahující 300 000 Kč, a že podstatnou část jeho měsíčních výdajů tvořily platby společnostem provozujícím sázky. 15. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 18 000 Kč. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobkyni zaplatil pouze částku 668 Kč, má povinnost vydat žalobkyni částku 17 332 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jej