8 C 29/2023-12 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému platbu na jeho bankovní účet č. [bankovní účet], neboť mezi ní a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy. Žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně. Uzavřenou smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným není žalobkyně schopna doložit, a proto požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] a žalovaným probíhala jednání o uzavření spotřebitelské smlouvy. Potvrzením o provedené platbě bylo prokázáno, že dne [datum] zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku [částka] Smlouvou o postoupení pohledávky a oznámením o postoupení pak bylo prokázáno, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně spolu uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, jež se týkala i předmětné pohledávky v této věci, žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanému zaslala předžalobní upomínku. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V daném případě soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nicméně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že se žalovaný uvedeným způsobem bezdůvodně obohatil a bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, soud žalobě vyhověl. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadovaný zákonný úrok z prodlení soud zamítl, neboť se jedná o úrok z prodlení, který nemohl být z důvodu absence výzvy k plnění splatný. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu soud přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci úspěšná a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. [příjmení] [částka] se skládá z dosud uhrazeného soudního poplatku ve výši [částka], dále z odměny advokáta ve výši [částka] za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí [částka]. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši [částka] za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem [částka]. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobkyně dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši [částka]. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o formulářovou žalobu, v níž se mění pouze označení žalovaných, smluv a dlužných částek.