8 C 292/2023-84 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala toho, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku 8 438 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] neboť žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy, přičemž na poskytnutý úvěr ve výši 25 000 Kč uhradil částku 36 700 Kč. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústním jednáním se bez omluvy nedostavil. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] žalobkyně a žalovaný uzavřeli mezi sebou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 54,84 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po 1 475 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil částku celkem 36 700 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, když k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že ta byla zkoumána na základě jeho lustrace v příslušných databázích, dokladů o příjmech a informací získaných přímo od žalovaného. Z předložených a soudem provedených důkazů však nevyplývá, že by byly zkoumány, natož pak jakým způsobem, zejména výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil částku v souhrnné výši 36 700 Kč. Z uvedeného vyplývá, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nedošlo, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žalovanému se právo na jejich náhradu nepřiznává, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.