8 C 295/2023-16 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 339,23 Kč, kdy uváděla, že žalované poskytla kontokorent, který žalovaná řádně nesplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobce uzavřel se žalovanou dne [datum] [anonymizováno] smlouvu [číslo]. Na základě [anonymizováno] smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalovanou [příjmení] [číslo] k [anonymizováno] smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Poskytnutí kontokorentu bylo žalobcem dne [datum] schváleno a zároveň jí bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupil žalobce následně v souladu s ujednáním smlouvy dne [datum] k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 3 339,23 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 214,71 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne [datum] naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne [datum]. Žalobci rovněž vznikl nárok na úrok ve výši 18,9% ročně od [datum] do [datum], úrok ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou. Při právním posouzení věci soud postupoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě soud dospěl s ohledem na výše uvedené skutečnosti a na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že žalobce se žalovanou uzavřely platně smlouvu o úvěru, podle které byla žalovaná oprávněna k čerpání peněz do určené výše. Žalovaná však porušovala své povinnosti ze smlouvy, proto žalobce úvěr zesplatnil, a to v souladu se smlouvou i s dohodnutými úroky a poplatky. Žalovaná je tak povinna žalobkyni uhradit dluh, vzniklý nesplacením jistiny a sjednaných úroků. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, žalovaná je se splněním svého dluhu v prodlení, protože jej neuhradila ve lhůtě stanovené výzvou věřitele, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k plnění pak vznikl věřiteli - žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná. Náklady řízení žalobkyně ve výši 400 Kč představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn dle § 157 o.s.ř. <b>Odůvodnění</b>