8 C 296/2023-39 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala toho, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku 20 687 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Společnost [anonymizováno] poskytla žalovanému uvedené peněžní prostředky v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny i souhrnný poplatek ve výši 21 542 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 776 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední řádnou splátku uhradil dne [datum] (dále uhradil na dluh ještě částku 2 300 Kč a 12 800 Kč), přičemž ke dni [datum] provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení, kdy dlužná jistina činila částku 20 638,56 Kč a dlužný poplatek částku 15 148,44 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné částky ve výši 20 687 Kč (dlužná jistina ve výši 19 502,08 Kč a dlužná část poplatku ve výši 1 184,92 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 31 517,39 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 537,09 Kč, úroků ve výši 29 % ročně a úroků z prodlení ve výši 9 % ročně, a to oba poslední z dlužné jistiny ve výši 19 502,08 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval. Žalobkyně se z ústních jednání soudu omluvila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústním jednáním soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o půjčce a zákaznické karty bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 21 542 Kč v 60 týdenních splátkách po 776 Kč. Z přehledu plateb včetně tvrzení žalobkyně v žalobě vyplynulo, že žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil částku celkem 24 700 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla postoupena předmětná pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení včetně podacího lístku bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum]. Z předžalobní upomínky včetně podacího lístku bylo prokázáno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky. Z rozsudku KS v [obec] bylo zjištěno, že tento krajský soud mj. konstatoval, že prověřit úvěruschopnost s odbornou péčí je možné i tím způsobem, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl poskytovatel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, a že není třeba pořizovat jejich kopie a zakládat tyto listiny a mít je k dispozici k jednání, tedy že postačí, když je jejich poskytnutí potvrzeno podpisem žalovaného na zákaznické kartě. 4. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného soud ze zákaznické karty zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru uvedl, že byl zaměstnán ve [právnická osoba] dům [jméno], sídlem [adresa]. Žalovaný dále uvedl, že měl čistý příjem celkem 11 520 Kč a celkové měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, že žije s rodiči, je svobodný a má základní vzdělání. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zaznamenáním informací získaných od žalovaného do jeho zákaznické karty, ověřením těchto informací příslušnými doklady a i samotným podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru. Příslušné doklady však žalobkyně k žalobě nepřiložila, nicméně ani ze zbylých nabídnutých a soudem provedených důkazů, tedy zákaznické karty a smlouvy o zápůjčce nevyplynulo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně prověřovala. K tomu soud dodává, že i kdyby měla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel k dispozici listiny zaškrtnuté v zákaznické kartě (pracovní smlouva/živnostenský list a výplatní pásky 6,7,8 2017), nemohla z nich řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného, neboť bylo nezbytné ověřovat rovněž uvedené celkové příjmy domácnosti a zejména pak výdaje žalovaného. 17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel ne