8 C 3/2023-20 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající ze smlouvy, a tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Zesplatnění úvěru oznámila žalobkyně žalované dne [datum]. S ohledem na to, že žalovaná své závazky i přes výzvy žalobkyně neplnila, obrátila se žalobkyně na soud, kdy výsledkem byl rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Předmětným rozsudkem bylo žalobě žalobkyně, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za období prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru do [datum]. Prodlení s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu [datum], a tak žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum]. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne [datum], ve které ji vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalovaná však ničeho neuhradila, a tak žalobkyně podala k [název soudu] výše uvedenou žalobu. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu (žalovaná ji podepsala dne [datum], zatímco žalobkyně dne [datum]), na jejímž základě se žalobkyně žalované zavázala poskytnout úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splatit ve 42 měsíčních splátkách po [částka] (z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (zesplatněné) dopisem ze dne [datum] (z oznámení o zesplatnění ze dne [datum]). Soud konstatoval, že žalované byla soudem uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím a částku [částka], přičemž rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na předžalobní upomínku ze dne [datum] žalovaná nereagovala (z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího archu). 4. Ohledně úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa] (z pracovní smlouvy, výpisu z účtu o výši mzdy žalované, výplatních pásek žalované). V registru [příjmení] žalovaná nebyla nalezena, v databázi NRKI měla skóre [anonymizováno] (z výpisu záznamu z registru [příjmení] a z nebankovního registru klientských informací). Na základě hodnocení klientky byl úvěr doporučen ke schválení, neboť žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí [částka], že její měsíční výdaje činní celkem [částka] ([částka] životní minimum a [částka] výdaje na bydlení), že je zaměstnána u shora uvedeného zaměstnavatele, je svobodná, má maturitu a žije ve státním nebo obecním bydlení (z prohlášení a hodnocení klienta). 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a ze zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „ o. s. ř.“). 6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala, když vyšla pouze z tvrzení uvedených v dokumentu o hodnocení klienta, pracovní smlouvy, výpisů z účtu o poukázání mzdy žalované a výplatních lístků žalované. Výši tvrzených výdajů pak žalobkyně neověřovala vůbec. Soud konstatoval, že náklady na bydlení [částka] uvádí žalobkyně u různých klientů v různých úvěrových smlouvách opakovaně, a proto se tato částka jeví jako nevěrohodná (i s ohledem na obecné zkušenosti s náklady na bydlení). Soud doplnil, že v případě této žalované bylo zjištěno státní nebo obecní bydlení, náklady na bydlení tak mohou být nízké, ale proto je nutné údaje poskytnuté žalovanou ověřit. Totéž se týká ostatních výdajů, ty jsou uvedeny souhrnně pouze částkou životního minima, tedy nebyly vůbec zjišťovány ani ověřovány konkrétní pravidelné výdaje této konkrétní klientky. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. 15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v da