8 C 303/2023-86 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 35 465 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 109,95 % p.a. v 9 měsíčních splátkách po 3 358 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost úvěr splácet, když na svůj dluh neuhradil ničeho, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně požadovala uhradit novou dlužnou jistinu ve výši 25 065,17 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru), dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč a ve výši 9 002 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, dále úrok ve výši 109,95 % p.a. z částky 20 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně pouze obecně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a [anonymizováno], bylo zjištěno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně se z ústních jednání omluvila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústním jednáním se bez omluvy nedostavil. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Návrhem na uzavření smlouvy včetně přílohy, předsmluvním formulářem, kopií OP, dispozicí ke smlouvě o bankovních produktech, prohlášením klienta a dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Oznámením o schválení úvěru a předpisem splátek bylo prokázáno, že se žalovaný zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 109,95 % p.a. v 9 měsíčních splátkách po 3 358 Kč. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho. Z dokladů o příjmu žalovaného vyplynulo, že měl měsíční příjem v období od [datum] do [datum] mezi 14 885 Kč až 16 046 Kč, když současně z těchto dokladů vyplynulo, že na bankovním účtu č. [bankovní účet] měl za období od [datum] do [datum] počáteční stav 6,60 Kč a konečný stav - 18 423,08 Kč. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný ve formuláři zaškrtl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 14 000 Kč, přičemž uvedl, že má celkové měsíční výdaje ve výši 6 537 Kč, když z toho tvoří 3 860 Kč životní minimum a 2 603 Kč bydlení. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] vyplývá, že žalovaný byl v tomto registru lustrován s negativním výsledkem. Z výpočtu skóre [anonymizováno] pak bylo zjištěno [anonymizováno] skóre 373. Výzvami, oznámením o zesplatnění a předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila zejména výdaje žalovaného, když v této souvislosti se žalobkyně spoléhala pouze na tvrzení žalovaného. Soud má za to, že žalovaným tvrzené měsíční výdaje zřejmě neodpovídají realitě, přičemž z dokladů o příjmu žalovaného vyplynulo, že měl na svém bankovním účtu v období od [datum] do [datum] počáteční stav 6,60 Kč a konečný stav - 18 423,08 Kč. 15. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobkyni neuhradil ničeho, má povinnost vydat žalobkyni celou částku 20 000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žádný z účastníků nemá právo na