8 C 320/2023-17 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala toho, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku 23 715,82 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností x [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázala splatit spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek). Na celkovou částku 27 888 Kč, kterou byla žalovaná povinna žalobkyni splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, žalovaná uhradila pouze částku 4 492 Kč. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy na základě této smlouvy došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se [právnická osoba] [anonymizováno] zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, žalovaná se tedy vedle jistiny zavázala zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku a dokladu o úhradě bylo prokázáno, že žalobkyně a [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřely mezi sebou smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za žalovanou žalobkyni. Z oznámení o postoupení včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizováno] zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne [datum]. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání vyplynulo, že žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou ke splacení dluhu před podáním žaloby. Ze žádosti o úvěr vyplynulo, že žalovaná v této žádosti uvedla, že má příjem spočívající v rodičovském příspěvku/výživném ve výši 16 760 Kč měsíčně, že má výdaje za bydlení a energie ve výši 1 000 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 6 320 Kč, srážky ze mzdy a výživné ve výši 500 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1992 Kč, bydlí u rodičů, je vdaná, má jedno dítě do 26 let věku a má střední vzdělání. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] uzavřená dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla pouze, že na vyplněné žádosti o úvěr byly označeny listiny, které žalovaná předložila k posouzení bonity a úvěruschopnosti, přičemž správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým podpisem žádosti o úvěr. Soud upozorňuje, že takový způsob zkoumání úvěruschopnosti nemůže v žádném případě obstát, neboť se nelze při zkoumání úvěruschopnosti spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr. 14. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly sou