8 C 321/2020-197 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 258 526 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. Uváděla, že žalobkyně je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mj. silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče, za kterýmžto účelem má v nájmu mj. autobus [anonymizována dvě slova], [registrační značka] (dále jen„ [anonymizováno]“) od vlastníka autobusu, společnosti [právnická osoba] Žalovaný je bývalý zaměstnanec žalobkyně, který u ní byl zaměstnán v pracovním poměru jako řidič silničních motorových vozidel na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Tento pracovní poměr skončil dnem [datum] uplynutím zákonné výpovědní doby, na základě výpovědi z pracovního poměru dané žalovaným dne [datum]. Dne [datum] žalovaný nalil do ventilace vzduchotechniky autobusu žalobkyně rtuť – zdraví vysoce nebezpečnou (jedovatou) látku, čímž, kromě ohrožení ostatních řidičů – zaměstnanců žalobkyně a cestujících na zdraví, způsobil škodu na majetku žalobkyně, neboť žalobkyně musela autobus nechat opravit, provést jeho dekontaminaci a následně nechat zkontrolovat opětovnou provozuschopnost autobusu, v důsledku čehož byl autobus žalobkyně po dobu od 10. 7. do [datum] nepojízdný. Celková škoda způsobená žalovaným na autobuse žalobkyně činí 258 526 Kč, z čehož částku 49 801 Kč představuje oprava autobusu žalobkyně a výjezdy mechanika; 115 005 Kč (bez DPH) činí sanační práce – dekontaminace autobusu žalobkyně [právnická osoba], a.s. a 93 720 Kč činí nájemné za období 10. 7. až [datum], které byla žalobkyně povinna hradit pronajímateli autobusu, společnosti [právnická osoba], i přestože autobus nemohla používat k předmětu podnikání, a musela tak místo něj užívat jiný autobus. Žalovaný způsobení shora uvedené škody přiznal, a to jak v průběhu trestního řízení, tak písemným čestným prohlášením vůči žalobkyni dne [datum], tak uznal kromě zavinění i její výši ve Vyřízení náhrady škody podle zákoníku práce [číslo] ze dne [datum]. Ve Vyřízení náhrady škody se žalovaný zavázal k její úhradě (v plné výši a nikoli do výše čtyřapůlnásobku svého průměrného měsíčního výdělku, neboť se jednalo o úmyslné jednání žalovaného), a se žalobkyní se dohodl na úhradě formou srážek ze mzdy, přičemž pokud by srážky ze mzdy nebylo možné provést a žalovaný by nesplnil měsíční splátku ani jinou formou, celá dlužná částka by se stala splatnou následující den po dni termínu pro úhradu příslušné měsíční splátky. Vzhledem k tomu, že srážky ze mzdy nebylo možné provést a žalovaný neuhradil ani jinou formou již první splátku, došlo k zesplatnění celé dlužné částky ve výši 258 526 Kč dne [datum]. Žalovaný ke dni podání této žaloby na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum]. 2. Okresní soud v Benešově rozsudkem pro zmeškání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 258 526 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 43 695 Kč do tří dnů právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, kdy poukazoval na to, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, pokud shledal předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Namítal, že mu nebyly řádně doručeny písemnosti soudu prvního stupně, neboť v případě doručování žaloby i předvolání k odročenému prvnímu jednání ve věci se nezdržoval na adrese trvalého pobytu, respektive v té době byl již ukončen jeho pobyt v České republice. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává. 3. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stanovil, že se rozsudek pro zmeškání nevydává. V odůvodnění uvedl, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání tím, že žalovanému nebyla do vlastních rukou řádně doručena žaloba a předvolání k prvnímu jednání ve věci. Vzhledem k tomu, že desetidenní lhůta pro vyzvednutí zásilky v případě doručování žaloby a předvolání k prvnímu jednání uplynula dne [datum] a v případě doručování předvolání k odročenému prvnímu jednání dne [datum], nelze považovat zásilky za doručené, když v té době již žalovaný na uvedené adrese trvalý pobyt neměl, respektive neměl ani platné povolení k pobytu na území ČR, jak bylo sděleno Ministerstvem vnitra ČR. 4. Při jednání konaném dne [datum] vzala žalobkyně žalobu o zaplacení pohledávky ve výši 164 806 Kč zpět, neboť po podání žaloby bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o vině žalovaného a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni škodu ve výši 164 806 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla žalobkyně odkázána na občanskoprávní řízení. Žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, a tak zdejší soud usnesením ze dne 30. 11. 2022, č. j. [číslo jednací], řízení o zaplacení pohledávky ve výši 164 806 Kč zastavil. 5. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uváděl, že pokud se týká uznání dluhu, pak má za to, že toto není způsobilé uznání dluhu, neboť z protokolu na policii vyplývá, že žalovaný nehovořil a nerozuměl česky a měl přítomného tlumočníka. Pokud je tedy uznání dluhu sepsáno v českém jazyce, žalovaný pravděpodobně nerozuměl tomu, co podepisuje. Žalobce rovněž rozporoval pravost podpisu žalovaného na uznání dluhu. Dále uváděl, že pokud se týká samotného nároku, tak má za to, že nebylo prokázáno období, za které požaduje žalobce dlužný nájem, tedy období od 10. 7. do [datum], kdy má za to, že se jednalo o jiné časové období. Uváděl, že nezpochybňuje počátek období, za které je nájemné požadováno, tedy [datum], ale z tvrzení žalobce není zřejmé, z jakého důvodu požaduje náhradní nájemné právě do [datum]. 6. Soud dále v řízení na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav. 7. Z osvědčení o registraci vozidla vzal soud za prokázané, že vlastníkem vozidla – autobusu, který byl poškozen je společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Z nájemní smlouvy bylo prokázáno, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] mezi sebou uzavřely nájemní smlouvu o nájmu dopravního prostředku, jejímž předmětem bylo 24 autobusů, mezi nimiž byl mimo jiné i poškozený autobus. V čl. III. této smlouvy byl sjednán nájem a jeho splatnost, který byl stanoven částkou 53 769 Kč měsíčně za jeden dopravní prostředek (jeden autobus). Ze záznamu o technickém stavu a výbavy vozidla s předávacím protokolem bylo prokázáno, že k faktickému předání předmětného autobusu žalobkyni došlo dne [datum]. 8. Z pracovní smlouvy vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byl založen pracovněprávní vztah, a to pracovní smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na pozici řidiče silničních motorových vozidel (sjednaný druh práce) s místem výkonu práce [adresa žalobkyně] s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z výpovědi bylo zjištěno, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovaným byl ukončen výpovědí ze dne [datum], kdy žalovaný podal výpověď dle § 50 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“). 9. Z úředního záznamu o výjezdu ze dne [datum] bylo prokázáno, že Policie České republiky učinila dne [datum] výjezd na odstavné parkoviště žalobkyně k nálezu rtuti ve výdechu vzduchotechniky v autobusu. 10. Z protokolu o výslechu obviněného, čestného prohlášení řidiče a z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dospěl soud k závěru, že se žalovaný dopustil úmyslného jednání, které mu bylo kladeno za vinu a jednalo se o porušení pracovněprávních povinností, kdy dokonce se dopustil pokusu úmyslného trestného činu tím, že do autobusu dal látku, která následně způsobila to, že autobus nebylo možné užívat a bylo ho nutné odstavit a opravit. 11. Z vyjádření [právnická osoba] a.s. ze dne [datum] a z protokolu [číslo] 2019 bylo prokázáno, že v období ode dne [datum] do dne [datum] žalobkyně nemohla předmětný autobus užívat, neboť probíhala jeho oprava, dekontaminace a před tím, než byl uveden zpět do provozu, muselo být provedeno kontrolní měření, které objednaná firma provedla až dne [datum], neboť bylo nutné nechat dostatečný rozestup od poslední dekontaminace a bylo nutné zkontrolovat, jestli může být autobus užíván. 12. Z faktur a účetních dokladů bylo prokázáno, že žalobkyně vynaložila částku 93 720 Kč za náhradní autobus, který si byla nucena pronajmout v období ode dne [datum] do dne [datum]. 13. Z uznání nároku bylo prokázáno, že žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně uznal svůj dluh – skutečnou škodu v částce 258 526 Kč vůči žalobkyni, a že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena dohoda o tom, že úhrada uvedeného dluhu bude provedena pravidelnými po sobě