8 C 329/2023-19 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala toho, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku 5 361 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] neboť žalovaná na poskytnutý úvěr ve výši 6 000 Kč uhradila částečnou úhradu v celkové výši 19 746 Kč. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila. Žalovaná soudu zaslala opožděnou omluvu. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] žalobkyně a žalovaná uzavřely mezi sebou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového rámce 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s poplatkem za čerpání úvěru, případně s úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou, a to pravidelnými měsíčními splátkami, přičemž výše minimální měsíční splátky činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Žalovaná úvěr čerpala do výše 6 000 Kč, z toho 5 000 Kč dne [datum] a 1 000 Kč dne [datum], když následně na úvěr uhradila částku celkem 19 746 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, když o otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované se žalobkyně v žalobě nezmiňuje, a ani k této otázce neoznačuje žádné důkazy. Zda žalobkyně vůbec úvěruschopnost žalované zkoumala, případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 6 000 Kč, na kterou žalovaná dosud uhradila částku v souhrnné výši 19 746 Kč. Z uvedeného vyplývá, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žalované se právo na jejich náhradu nepřiznává, jelikož procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. Výrokem III. tohoto rozsudku byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč podle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1. písmeno a) sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť soud ve věci vzhledem k výši spotřebitelského úvěru, jeho délce, žalované částce 5 361 Kč a výši již uhrazené částky 19 746 Kč nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení, přičemž žalobkyně doposud uhradila na soudní poplatek pouze částku 400 Kč.