8 C 330/2022-14 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] na žalovaném domáhala zaplacení žalované částky se zákonným úrokem a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný se na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní (právním předchůdcem žalobkyně) nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a naplnil podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu žalované částky. Ačkoliv žalovanému byla poskytnuta dostatečná lhůta k zaplacení, žalovaný požadovanou částku neuhradil. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobkyně již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že kontrolor [anonymizováno] podniku [územní celek], a.s., provedl kontrolu cestujících, kterou zjistil, že cestující, který se prokázal jako [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], cestuje bez platného cestovního dokladu, a to dne [datum] ve 15:17 hodin linkou [číslo] v zastávce [anonymizováno], směr [anonymizována dvě slova], a to bez jízdního dokladu. Ze Smluvních přepravních podmínek vyplynulo, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné ve výši [částka] a přirážku [částka]. Dle ceníku jízdného (tarifu) je základním jízdným [částka] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil [anonymizováno] podnik [územní celek], a.s., pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Při právním zhodnocení soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, podle, které se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2551 téhož zákona podrobnější úpravu osobní přepravy pak stanoví přepravní řády. V daném případě je tímto předpisem vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která podrobně upravuje vztahy, které vznikají při přepravě osob ve veřejné drážní osobní dopravě a veřejné silniční osobní dopravě mezi provozovatelem přepravy (dále jen dopravce) a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify. Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob, ve které se žalobkyně zavázala přepravit žalovaného do místa určení, a žalovaný se zavázal zaplatit jízdné. Pověřený přepravní kontrolor oprávněný ke kontrole pak zjistil při kontrole plnění přepravních a tarifních podmínek porušení § 7 odst. 6, § 15 písmeno a), b), vyhl. č. 175/2000 Sb. žalovaným, neboť ten, ač neměl právo na bezplatnou přepravu, nezaplatil jízdné stanovené tarifem. Podle ustanovení § 4 vyhl. č. 175/2000 Sb., je cestující povinen pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazovat se platným jízdním dokladem. Žalovaný se při kontrole, prováděné kontrolorem právního předchůdce žalobkyně dne [datum] neprokázal platnou jízdenkou a žalobkyni tak vzniklo právo na uplatnění ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, a dle § 18a odst. 2 zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, a žalovanému povinnost za přepravu zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši [částka], která tak nepřesahuje tak částku uvedenou v § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, a § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě. Zde tak jde o [částka] jízdné a [částka] přirážky, celkem [částka]. Žalobkyně současně požadovala zákonný úrok z prodlení až do úplného zaplacení dluhu. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení je odůvodněn ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 1a, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Podle § [číslo] a násl. o postoupení pohledávky je žalobkyně právním nástupcem původního věřitele ([anonymizováno] podnik [územní celek], a. s.), a je tak ve sporu aktivně legitimován. Na základě shora uvedeného soud žalobě zcela vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení ve výši [částka] sestává z odměny za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění za tři úkony právní služby po [částka] podle §14b bodu 1, 3 x režijního paušálu po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva) dle odst. 5 písm. a) téhož ustanovení, náhrady za zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] Náklady řízení je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.