8 C 330/2023-19 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala toho, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku 6 080 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Této částky se žalobkyně domáhala na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 12 000 Kč, na který žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] následně dne [datum] pak právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli doplněk uvedené smlouvy, když na tomto základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 2 728 Kč do [datum]. Žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřely mezi sebou dne [datum] smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za žalovaným. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky ve výši 15 197 Kč vyzván předžalobní upomínkou. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 a následujících o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě ohledně úvěruschopnosti žalovaného pouze uvedla, že byla zkoumána na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, lustrace v příslušných evidencích a úvěrové historie. Uvedené zkoumání úvěruschopnosti však není dostatečné, neboť při řádném zkoumání úvěruschopnosti konkrétní osoby se nelze spoléhat pouze na informace získané od žadatele o úvěr (žalovaného). Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V průběhu řízení nebylo žalobkyní vyjasněno, jak dospěla k žalované částce, ani to nevyplývalo z obsahu soudního spisu, a proto případné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nelze určit. Soud na základě uvedeného žalobu v plném rozsahu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.