8 C 332/2023-12 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala toho, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 9 236 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Této částky se žalobkyně domáhala na základě dohody o narovnání, jež nahradila smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi ní a žalovanou, na základě které žalobkyně poskytla dne [datum] žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, na který žalovaná uhradila pouze částku 1 027 Kč. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla ještě téhož dne úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v součtu ve výši 600 Kč ve lhůtě 21 dnů. Vzhledem k tomu, že žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, tak s ní žalobkyně následně dne [datum] uzavřela„ dohodu o narovnání“, s tím, že se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit částku 10 263 Kč, a to v 10 měsíčních splátkách po 1 027 Kč. Po uzavření uvedené dohody uhradila žalovaná na svůj dluh částku pouze 1 027 Kč. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou, na kterou však nereagovala. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 9. Podle § 1901 o. z. stranám je na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností. 10. Podle § 1902 o. z. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen. 11. Podle § 1903 odst. 1 o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. 12. Z komentáře k § 1901 o. z. vyplývá, že„ všechna práva a povinnosti vzniklé mezi stranami ze smlouvy, deliktu či jakéhokoliv jiného právního důvodu (např. bezdůvodného obohacení) mohou strany změnit. Zasáhne-li taková změna do obsahu závazku (plní se něco jiného či mezi jinými stranami), jde o novaci. Méně významné změny (zůstává stejný závazek, ale mění se jeho méně významné parametry, kterými není závazek definován) označujeme pro účely tohoto komentáře jako modifikaci. Podle našeho názoru se pouhá modifikace neřídí pravidly o novaci a nelze ji za novaci označovat. Pouhou modifikací totiž obecně nedochází ke vzniku nového závazku (jako při novaci), ale k pouhým změnám méně významných parametrů závazku existujícího.“ ([příjmení], J., [příjmení], A., [jméno], [anonymizována tři slova], [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno]. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ [číslo]). (Systém [anonymizováno]). [anonymizována dvě slova] (cit. 2023 [číslo]). [anonymizována dvě slova]. Dostupné z: [webová adresa] ISSN [číslo]) 13. Předně soud konstatoval, že dohoda uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] není dohodou o narovnání ve smyslu § 1903 o. z., byť je tak nazvána, neboť narovnání musí předcházet závazek, který musí být mezi stranami sporný nebo pochybný. V tomto případě je zřejmé, že záměrem účastníků nebylo narovnat mezi nimi sporná práva a povinnosti, ale skutečnost, aby žalovaná uznala částku 10 263 Kč výměnnou za sjednání splátkového kalendáře, na základě kterého bude dlužnou částku hradit. Zdejší soud tedy posoudil předmětnou dohodu jako modifikaci ve smyslu § 1901 o. z., tedy nikoliv jako novaci ve smyslu § 1902 o. z., když předmětnou dohodou došlo pouze k méně významným změnám v právech a povinnostech mezi stranami, neboť se předmětnou dohodou změnil pouze způsob plnění a doba splatnosti závazku. 14. Soud dále dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, neboť žalobkyně sice úvěruschopnost žalované zkoumala, avšak nedostatečným způsobem. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovanou lustrovala v příslušných rejstřících, když příjmy žalované měla ověřit jejími výplatními páskami, a naopak výdaje žalované pak jejím prohlášením a statistickým modelem vycházejícím z dat ČSÚ. Žalobkyně však soudu výplatní pásky žalované nepředložila. Vedle toho je nezbytné konstatovat, že„ zkoumání“ výdajů žalované odkazem na její prohlášení a statistické údaje, není pro posouzení úvěruschopnosti konkrétní osoby dostatečné, neboť každý jednotlivý případ je třeba posuzovat individuálně. 15. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 3 000 Kč, na kterou žalovaná žalobkyni dosud uhradila částku pouze 1 027 Kč, a proto je povinna žalobkyni vydat zbylou částku 1 973 Kč jako bezdůvodné obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť pohledávka ve výši 7 263 Kč má oporu v neplatné smlouvě. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaná nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. 17. Výrokem IV. rozsudku byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč dle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1. písmeno a) sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb