8 C 339/2023-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala toho, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 4 390,87 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť žalovaný na jemu poskytnutý úvěr v celkové výši 4 390,87 Kč do data jeho splatnosti neuhradil ničeho. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nicméně z ústního jednání byl omluven. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], sídlem [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], registrační číslo: [anonymizováno] (dále jen„ [příjmení] [příjmení]“) a žalovaný elektronicky jednali o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem ve výši 80 000 Kč a úrokovou sazbou ke dni sjednání smlouvy ve výši 11,75 % měsíčně, neboť žalovaný [právnická osoba] [příjmení] poskytl své osobní a bankovní údaje. Společnost [příjmení] [příjmení] následně vystavila listinu označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru, avšak tato smlouva nebyla žalobkyní ani žalovaným podepsána. Rovněž nebyly podepsány obchodní podmínky a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Sporná pohledávka za žalovaným byla postoupena [právnická osoba] [příjmení] žalobkyni. Žalovanému byla dne [datum] zaslána spolu s oznámením o postoupení sporné pohledávky žalobkyni i předžalobní výzva. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 1756 o. z. není-li smlouva uzavřena slovy, musí být z okolností zřejmá vůle stran ujednat její náležitosti; přitom se přihlédne nejen k chování stran, ale i k vydaným ceníkům, veřejným nabídkám a jiným dokladům. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] mezi [právnická osoba] [příjmení] a žalovaným nebyla uzavřena, neboť tato neobsahovala ani elektronický podpis žalovaného, popř. datum její akceptace žalovaným, když tyto skutečnosti nevyplývaly ani z ostatních provedených listinných důkazů. Rovněž z žádného důkazu nebylo zjištěno, že by žalovaný o předmětný úvěr požádal, v řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalovaný skutečně projevil vůli předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřít. Vzhledem k tomu, že ze žaloby není jasné, jaká výše finančních prostředků byla žalovanému poskytnuta, a taktéž v jaké výši byly žalovaným finanční prostředky vráceny, i když z důkazů vyplynulo, že nějaké platby mezi [právnická osoba] [příjmení] a žalovaným probíhaly, nemohl soud rozhodnout o vydání případného bezdůvodného obohacení žalobkyni podle § 2991 o. z. Soud tudíž žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. Nad rámec uvedeného soud konstatoval, že v případě, kdyby bylo prokázáno, že došlo k uzavření předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, pak by taková smlouva byla absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to z důvodu nedostatečného zkoumání otázky schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, neboť žalobkyně nepřiložila k žalobě žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, přičemž by nemohlo v této souvislosti obstát tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně žalovaného lustrovala v příslušných databázích, a že vycházela ze žalovaným doložených příjmů a deklarovaných výdajů. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a contrario tak, že žalovaný nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.