8 C 351/2023-20 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala toho, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 34 035 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úroky ve 36 měsíčních splátkách po 1 234 Kč. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně požadovala uhradit dlužnou jistinu ve výši 28 898 Kč, úroky ve výši 1 952 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a ve výši 1 388 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně pouze obecně uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla řádně zkoumána, když k tomu odkázala na přiložené důkazy v podobě čestných prohlášení žalované, výplatních pásek žalované a výpisů z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu a z výpisu z OR vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Úvěrovou smlouvou, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovými podmínkami, emailem o schválení úvěru, předpisem splátek a potvrzeními o provedení transakce bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 27 500 Kč, a to na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], vedle toho dne [datum] zaslala žalobkyně částku 2 500 Kč na bankovní účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] jako provizi za zprostředkování úvěru. Žalovaná se zavázala splatit úvěr společně s úrokem při úrokové sazbě ve výši 27,57 % p.a. ve 36 měsíčních splátkách po 1 234 Kč, tzn. zavázala se splatit na úvěr celkovou částku 44 424 Kč. Z bonity smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná na předmětný dluh zaplatila celkem částku 2 469 Kč. Seznamem odeslaných upomínek bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě splátek dluhu. Oznámením o zesplatnění včetně předžalobní výzvy a dokladu o odeslání zásilky bylo prokázáno, že žalobkyně žalované zaslala dne [datum] předžalobní výzvu s oznámením o zesplatnění úvěru. Z posouzení úvěruschopnosti, z výplatních pásek a z lustrací insolvencí a exekucí vyplynulo, že žalovaná při ověřování úvěruschopnosti uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, za které platí 8 690 Kč měsíčně, k čemuž doložila potvrzení, dále, že vyživuje 2 osoby, přičemž bylo zjištěno, že za listopad [rok] měla čistou mzdu ve výši 30 725 Kč a za prosinec 2022 pak ve výši 26 539 Kč, nakonec byla lustrována v insolvenčním rejstříku a rejstříku exekucí s negativním výsledkem. Z prohlášení o výdajích bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že má výdaje pouze za bydlení. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] [číslo] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila výdaje žalované, když se v této souvislosti spoléhala pouze na informace poskytnuté klientkou (žalovanou), přestože z těchto informací již mohlo být žalobkyni zřejmé, že výdaje žalované nepředstavují pouze výdaje na bydlení, a to s ohledem na to, že žalovaná měla ke dni poskytnutí úvěru vyživovací povinnost ke dvěma osobám, což sama uvedla. 15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný