8 C 363/2022-18 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. Uváděla, že žalovaný dne [datum] požádal právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ BNP“) o poskytnutí úvěru, načež bylo žádosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vyhověno, a došlo tak k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Společnost BNP poskytla žalovanému uvedené peněžní prostředky zasláním na bankovní účet žalovaného. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem 9,14 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po [částka]. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného (nesplácení poskytnutého úvěru řádně a včas) přistoupila [právnická osoba] dne [datum] k zesplatnění úvěru. Dlužná částka ve výši [částka] se sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], pokut ve výši [částka] a pojistného ve výši [částka]. Kapitalizovaný smluvní úrok ke dni [datum] ve výši [částka] se skládal z úroku 9,14 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet spolu se splátkou jistiny. Pohledávku za žalovaným postoupila [právnická osoba] na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum]. Žalobkyně tedy požadovala zaplacení dlužné částky ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků ve výši 9,14 % ročně z dlužné částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval. 2. Soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl usnesení [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. 3. Žalovaný se na jednání před soudem bez omluvy nedostavil a k věci se nevyjádřil. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřely smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatky a úroky ve výši ve 48 měsíčních splátkách po [částka] (ze smlouvy o úvěru, ze sdělení o schválení úvěru, ze všeobecných obchodních podmínek a ze sazebníku). Žalovaný však na úvěr zaplatil celkem pouze [částka] (z přehledu splátek). Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila (z odstoupení od smlouvy). Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla postoupena pohledávka za žalovanou (ze smlouvy o postoupení pohledávek a z potvrzení o úplatě za postoupení pohledávek). Právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo žalované odesláno [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky, žalovaný však svůj dluh nezaplatil (z předžalobní výzvy včetně podacího archu). 5. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila žádost žalované individuálně, v souladu se svými platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem a výdaje žalované odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. 19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o sp