8 C 371/2023-31 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala toho, aby byl žalovaný uznán povinnou zaplatit jí částku 35 036 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úroky ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně požadovala uhradit dlužnou jistinu ve výši 29 053 Kč, úroky ve výši 1 948 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč a ve výši 1 240 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně pouze obecně uvedla, že schopnost žalovaného hradit úvěr byla řádně zkoumána, když k tomu odkázala na přiložené důkazy v podobě čestných prohlášení žalovaného, výplatních pásek žalovaného a výpisů z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při ústním jednání, když uvedl, že mu žalobkyně úvěr skutečně poskytla, přičemž je možné, že na úvěr uhradil pouze 1 splátku. S ohledem na svou finanční situaci pak požádal o možnost splátkového kalendáře v podobě splátek po 2 000 Kč měsíčně. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu a z výpisu z OR vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovými podmínkami, emailem o schválení úvěru, předpisem splátek (tabulkou umoření) a potvrzeními o provedení transakce bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 500 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], vedle toho zaslala žalobkyně částku 2 500 Kč na bankovní účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] jako provizi za zprostředkování úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem při úrokové sazbě ve výši 27,28 % p.a. ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, tzn. zavázal se splatit na úvěr celkovou částku 46 000 Kč. Z bonity smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný na předmětný dluh zaplatil celkem částku 2 300 Kč. Upomínkami a doklady o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě splátek dluhu. Oznámením o zesplatnění včetně předžalobní výzvy a dokladu o odeslání zásilky bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum] předžalobní výzvu s oznámením o zesplatnění úvěru. Z posouzení úvěruschopnosti, prohlášení o spolupodílení se na nájmu, potvrzení o SIPO, výplatních pásek a z lustrací insolvencí a exekucí vyplynulo, že žalovaný při ověřování úvěruschopnosti uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, za které platí 4 500 Kč měsíčně (druhou ½ nájmu hradí spolubydlící [jméno] [příjmení]), dále, že nevyživuje žádnou osobu, má výdaje na další úvěry ve výši 1 000 Kč měsíčně, přičemž bylo zjištěno, že za listopad 2022 a prosinec 2022 měl čistou mzdu ve výši 17 518 Kč měsíčně, nakonec byl lustrován v insolvenčním rejstříku a rejstříku exekucí s negativním výsledkem. Z prohlášení o výdajích bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má výdaje pouze za bydlení a splátky úvěrů. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] [číslo] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila výdaje žalovaného, když se v této souvislosti spoléhala pouze na informace poskytnuté klientem (žalovaným), přestože z těchto informací již mohlo být žalobkyni zřejmé, že výdaje žalovaného nepředstavují pouze výdaje na bydlení a na splátky jiných úvěrů. 15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužní