8 C 67/2023-15 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal k úhradě úvěru spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši [částka]. Sjednán byl dále poplatek za [anonymizováno] servis ve výši [částka] měsíčně. [příjmení] ve výši [částka] byla žalovanému zaslána na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum], přičemž úvěr byl splatný za 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný si splatnost úvěru prodloužil o 30 dnů za poplatek ve výši [částka]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím [anonymizováno] a [anonymizováno] k jeho úhradě. Ke dni podání návrhu žalovaný uhradil na pohledávku pouze [částka]. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatků za [anonymizováno] servis ve výši [částka], poplatku za prodloužení splatnosti ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že při uzavření smlouvy o úvěru hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to nahlédnutím do registru [anonymizována dvě slova] a [příjmení], a zároveň nahlédnutím do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále byly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného, zohledněn jeho věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Z ústního jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Výpisem z OR bylo prokázáno, že žalobkyně podnikala v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopií OP, sazebníkem, opisem výpisu proplacení smlouvy a výpisem z účtu bylo prokázáno, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit celkovou částku [částka] bez doplňkových služeb za 30 dní. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem pouze [částka]. Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že úvěruschopnost žalovaného prověřila, nicméně ke svému tvrzení nedokládá žádné důkazy. Pouhé nekonkrétní tvrzení, že žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet hodnotila, není dostačující. 15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka], na kterou žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku ve výši [částka], a proto je povinen zbylou částku ve