8 C 78/2023-16 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 7 306,75 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, kdy se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 18,90 % společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, avšak žalovaný nikoli, přičemž mu vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný nepovolený debetní zůstatek neuhradil, a to ani po poslední výzvě žalobkyní ze dne [datum] (tou žalobkyně současně i vypověděla smlouvu o účtu). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobkyně již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisy z účtu, výzvou a ceníkem bylo prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté plnění vrátit, a zároveň zaplatit úrok, sjednaný ve výši 18,9 % ročně a další ceny za případné služby dle sazebníku. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že opakovaně překročil sjednaný limit kontokorentního úvěru. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě svého dluhu, a zároveň pohledávku za žalovaným převedla na evidenční účet (zesplatnila). Předžalobní výzvou a poštovním podacím archem bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě dluhu. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě soud dospěl s ohledem na výše uvedené skutečnosti a na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli platně smlouvu o úvěru, podle které byl žalovaný oprávněn k čerpání peněz do určené výše. Žalovaný však porušoval své povinnosti ze smlouvy, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila, a to v souladu se smlouvou i s dohodnutými úroky. Žalovaný je tak povinen žalobkyni uhradit dluh, vzniklý nesplacením jistiny a sjednaných úroků. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, žalovaný je se splněním svého dluhu v prodlení protože jej neuhradil ve lhůtě stanovené výzvou věřitele, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k plnění pak vznikl věřiteli - žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu soud přiznal žalobkyni, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměna za tři úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupkyně žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč.