8 C 92/2023-15 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 45 089,64 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Zaplo“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a dne [datum] smlouvu o úvěru téhož čísla, která je však technickým dodatkem k první smlouvě, kdy nově jistina úvěru činila částku 47 014,06 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 29 pravidelných měsíčních splátkách po 2 991,62 Kč, žalovaný se zavázal spolu s novou jistinou splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 39 742,92 Kč, celkově se tak žalovaný zavázal [právnická osoba] uhradit částku 86 756,98 Kč. Žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně a včas, a proto [právnická osoba] úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smluv o úvěru a z obchodních podmínek bylo prokázáno, že [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit ve 36 měsíčních splátkách po 640,15 Kč, přičemž dne [datum] mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému částku 47 014,06 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit ve 29 měsíčních splátkách po 2 991,62 Kč. Z verifikační platby a z výpisů z účtu vyplývá, že [právnická osoba] ověřila bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], na který mu dne [datum] zaslala částku 10 000 Kč, dne [datum] částku 37 500 Kč a dne [datum] částku 5 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že žalobkyně a [právnická osoba] uzavřely mezi sebou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným ve výši 53 538 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že [právnická osoba] zaslala žalovanému dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání vyplývá, že žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného ke splacení dluhu před podáním žaloby. Žalobkyně v žalobě neuvádí žádná tvrzení, zda vůbec a jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1879 a následujících o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru [číslo] jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení ohledně toho, zda a případně jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení nebyla uvedena žádná tvrzení, ani předloženy důkazy ohledně toho, kolik žalovaný žalobkyni nebo její právní předchůdkyni uhradil, a proto nelze zjistit výši bezdůvodného obohacení. Soud na základě uvedeného žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.