8 C 94/2023-15 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“) byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 13 splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Následně pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o prodeji části závodu společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Poté pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Nakonec pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky žalobkyně. Původní věřitel svou povinnost splnil, avšak žalovaná nikoli, neboť na svůj závazek neuhradila ničeho. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne [datum] a z ústního jednání omluvila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Soud dále v řízení na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav. 4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru a přehledem splátek bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované částku 20 000 Kč, tu se žalovaná zavázala vrátit společně s celkovými náklady ve výši 14 600 Kč ve 13 splátkách po 2 600 Kč. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy převzetí hotovosti ve výši 20 000 Kč. Finanční analýzou, žádostí o poskytnutí úvěru, potvrzením o hrazení nájmu, čestným prohlášením, kopií OP, výplatními páskami a dohodou o provedení práce bylo prokázáno, že původní věřitel vycházel z průměrného měsíčního příjmu žalované ve výši 13 500 Kč, přičemž z tohoto příjmu 5 000 Kč činil nedoložený příjem a 8 500 Kč činil příjem ze zaměstnání (na základě dohody o provedení práce) na pozici obsluha hostů a úklid. Své výdaje žalovaná uvedla ve výši 9 200 Kč, z toho na bydlení 5 000 Kč, na stravu 4 000 Kč a na dobíjení telefonu 200 Kč. Po porovnání příjmů a výdajů a po započtení rezervy 1 000 Kč, dospěl původní věřitel k závěru, že žalovaná měla měsíčně k dispozici volných 3 300 Kč. Dále zjistil, že žalovaná žila v pronájmu, byla rozvedená a neměla žádné nezaopatřené děti. Smlouvou o prodeji části podniku, smlouvami o postoupení pohledávek a oznámeními o postoupení včetně dokladů o odeslání bylo prokázáno, že pohledávku za žalovanou nabyla smlouvou o prodeji části závodu společnost [právnická osoba], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupila společnosti [právnická osoba], která ji následně další smlouvou o postoupení pohledávek postoupila žalobkyni. Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně sice uváděla v žalobě, že se otázkou úvěruschopnosti žalované zabývala a dokládá o tom listinné důkazy – formulář a ověření příjmu žalované, výplatní listy a dohodu o provedení práce, rovněž tvrdí a dokládá ověření nákladů na bydlení, soud má však za to, že při posouzení úvěruschopnosti žalované původní věřitel postupoval formálně a nezabýval se dostatečně otázkou výdajů žalované, které řádně neověřil, např. výpisem z účtu žalované, ze kterého by bylo zřejmé, jaké jsou její měsíční příjmy a výdaje, a zda má skutečně k dispozici měsíčně částku dostačující na splátky úvěru. Nelze pominout skutečnost, že jedna část příjmů žalované není doložena a druhá část pochází z brigády na základě dohody o provedení práce, nikoli z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou a žalovaná tak ohledně tohoto příjmu není chráněna žádnou výpovědní dobou. Za této situace je třeba bezpodmínečně trvat na tom, aby výdaje žalované byly objektivizovány a řádně ověřeny. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o. s. ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. 17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není ev