11 C 53/2024-20 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžení prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek ve výši , částka, . Jistina a poplatek byly splatné dne , datum, . Žalovaný však svůj závazek nesplnil, na zápůjčku uhradil pouze , částka, . V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení a účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením (zasílání písemných upomínek) a smluvní pokutu ve výši , částka, (smluvní pokuta byla ponížena v souladu se zákonnou úpravou tak, aby nepřesahovala součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, včetně všeobecných obchodních podmínek bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit za její poskytnutí poplatek ve výši , částka, , a to nejpozději do , datum, . Pro případ prodlení žalovaného bylo v bodu 2.3 smlouvy sjednáno, že veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součástí, dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a povinnost žalovaného nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením dle sazebníku uvedeného ve smlouvě. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, převodem na bankovní účet částku , částka, . Žalobkyně doložila soudu kopie upomínek (celkem , hodnota, ), které byly zaslány žalovanému a tvoří náklad spojený s uplatněním pohledávky. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, včetně kopie podacího lístku bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. K otázce zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splatit nebyly soudu doloženy žádné důkazy.4. Na základě skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši , částka, , a to nejpozději do , datum, . Žalovaný dosud uhradil pouze , částka, . Žalobkyně žalovaného k úhradě opakovaně upomínala. Žalobkyně netvrdila (ani neoznačila důkazy), že by před uzavřením smlouvy přezkoumala schopnost žalovaného danou zápůjčku splatit.5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného danou zápůjčku splatit resp. žalobkyně neprokázala, ale zároveň v žalobě ani netvrdila, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o zápůjčce byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalovaného žalobkyně dospěla. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. , adresa, gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno: „[s]tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně naruš