12 C 112/2024-59 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (úroky a zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce – , právnická osoba, , IČO , IČO, – dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě nichž poskytl žalovanému částku nejprve , částka, a poté , částka, , vždy za sjednaný úrok a poplatky. Pohledávka za žalovaným z těchto smluv byla smlouvou o postoupení pohledávky převedena žalobci, o tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté úvěry, úroky a poplatky, nesplácel však ani v jednom případě řádně a včas, a to přes výzvy k úhradě. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil.2. Z provedených důkazů - smlouvy o spotřebitelském úvěru z , datum, č. , tel. číslo, , smluvních podmínek, karty zákazníka, přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávky s přílohami a oznámením postoupení pohledávky žalovanému i s dokladem o odeslání, předžalobní upomínky s dokladem o odeslání, smlouvy o úvěru z , datum, č. , tel. číslo, s kartou zákazníka a přehledem plateb, z výpisů z účtu žalovaného za měsíce březen a duben , Anonymizováno, , nájemní smlouvy ze dne , Anonymizováno, a pracovní smlouvy ze dne , datum, – po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný s právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , v níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s částkou , částka, - úrokem ve výši , částka, , tedy úroková sazba 22,38 % ročně, odměnou za sjednání úvěru , částka, a poplatkem za komfortní flexibilní splácení , částka, , a to v 21 měsíčních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Žalobce částku , částka, poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy. Žalovaný však splatil pouze částku , částka, . Žalovaný dále s právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , v níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s částkou , částka, - úrokem ve výši , částka, , tedy úroková sazba 20,79 % ročně, odměnou za sjednání úvěru , částka, a poplatkem za komfortní flexibilní splácení , částka, , a to v 24 měsíčních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Žalobce částku , částka, poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy. Žalovaný však splatil pouze částku , částka, . Právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli dne , datum, s účinností ke dni , datum, smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovaným uvedené v Příloze č. , hodnota, „Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupena na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávek právního předchůdce žalobce bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Před uzavřením smlouvy o úvěru dne , datum, měl žalobce k dispozici v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného výpisy z účtu žalovaného za měsíce březen a duben , Anonymizováno, , v březnu měl žalovaný zůstatek na účtu na počátku měsíce , částka, , na konci měsíce , částka, , v dubnu byl počáteční zůstatek , částka, a konečný , částka, . Podle nájemní smlouvy z roku , Anonymizováno, bydlel žalovaný v nájemním bytě za nájemné ve výši , částka, měsíčně, se zálohami za související služby ve výši , částka, měsíčně. Podle pracovní smlouvy ze dne , datum, byl žalovaný zaměstnán na pozici operátor výrobní linky, na dobu neurčitou, s úvazkem 37,5 hodiny týdně. V žádostech o oba úvěry bylo k poměrům, příjmům a výdajům žalovaného uvedeno, že bydlí v nájmu, pracuje na plný úvazek s pracovní smlouvou na dobu neurčitou a průměrným výdělkem , částka, , resp. , částka, , běžné měsíční výdaje byly kalkulovány částkou , částka, v případě prvého úvěru, částkou , částka, v případě druhého úvěru.3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od , datum, , zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § 1879 a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.6. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí , Anonymizováno, uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatur