12 C 227/2024-34 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , tel. číslo, . Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny i úrok za půjčené peněžní prostředky – kapitalizovaný za dobu trvání smlouvy v částce , částka, , odměnu za administrativní činnost v částce , částka, a náklady za hotovostní inkaso splátek v částce , částka, . Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající ze smlouvy, neboť na pohledávku uhradila pouze celkem částku , částka, . Pohledávku za žalovanou postoupila společnost , právnická osoba, žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (s účinností ke dni , datum, ). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala. Žalobkyně tedy požadovala zaplacení dlužné částky ve výši , částka, (dlužná část jistiny + dlužná část poplatků), kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, a úroků ve výši 21 % ročně a úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně, když oba úroky se počítají z dlužné části jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila právní předchůdkyně žalobkyně na základě informací získaných od žalované a jejich ověření prostřednictvím příslušných dokladů zaškrtnutých v zákaznické kartě. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.2. Žalovaná se k žalobě řádně nevyjádřila, avšak z ústního jednání se omluvila.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvními podmínkami bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem v částce , částka, a poplatky v částce , částka, (administrativní poplatek ve výši , částka, a poplatek za hotovostní inkaso v částce , částka, ) v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky písemně dopisem ze dne , datum, . Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky.4. Při právním posouzení věci soud vycházel podle § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření příslušné smlouvy.5. Podle § 3028 odst. 3 věta první o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.8. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.9. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že „[n]icméně pro závěr, zda je úvěrová smlouva rozporná s dobrými mravy (a proto je neplatná i rozhodčí smlouva a není dána pravomoc rozhodce), je třeba zkoumat, za jakých konkrétních okolností byla úvěrová smlouva uzavřena. […] Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.“ (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ).10. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.11. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce č. , tel. číslo, ze dne , datum, je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jelikož při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný spotřebitelský úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o půjčce posoudila právní předchůdkyně žalobkyně na základě informací získaných od žalované a na základě jejich ověření prostřednictvím příslušných dokladů zaškrtnutých v zákaznické kartě. Příslušné doklady však žalobkyně k žalobě nepřiložila, nicméně ani ze zbylých nabídnutých a soudem provedených důkazních prostředků nevyplynulo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované dostatečně prověřovala, zejména tedy, že by ověřovala žalovanou tvrzené výdaje, když ani z dokladů zmíněných v žádosti o úvěr by výdaje žalované ověřit nemohla. Soud poučil žalobkyni podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy v jakém směru měla doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitelky v souladu se zákonem, žalobkyně však žádný návrh na doplnění dokazování nevznesla.13. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle § 39 obč. zák ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 451 odst. 1 obč. zák. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni (v řízení totiž bylo prokázáno, že právní předchůdkyně předmětnou pohledávku za žalovanou platně postoupila žalobkyni). V řízení žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , na kterou žalovaná dosud uhradila celkem částku , částka, . Z uvedeného vyplývá, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žádnému z účastníků se právo na jejich náhradu nepřiznává, neboť procesně úspěšné žalované žádné účelně vynaložené náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.