12 C 98/2024-52 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím – úroky a zákonnými úroky z prodlení, a dále částku , částka, s příslušenstvím – úroky a zákonnými úroky z prodlení, a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, a , částka, , vždy za sjednaný úrok, avšak žalovaný zaplatil na prvý úvěr , částka, , na druhý úvěr , částka, . Žalovaný tak nesplácel řádně a včas, dosud dluží, dluží i sjednané úroky z dosud poskytnutých peněz a zákonné úroky z prodlení, to vše přes výzvy k úhradě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.2. Na základě provedeného dokazování, a to listinami předloženými žalobcem - úvěrové smlouvy ze dne , datum, a ze dne , datum, , úvěrové podmínky ke každé smlouvě, splátkový kalendář ke každé smlouvě, výzva ke splacení celého úvěru 2x + 2x podací arch, předžalobní výzva k plnění, podací arch k předžalobní výzvě k plnění, metodika posouzení úvěruschopnosti, karta klienta, hodnocení bonity klienta, úvěrových zpráv – a po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný (dlužník) a žalobce jako úvěrující (věřitel), uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku , částka, (formou revolvingového úvěru). Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku , částka, . Podle úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.69 % ze sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, . V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Žalovaný však dohodnutým způsobem věr nesplácel, dostal se do prodlení, žalobce proto ke dni , datum, . Dluh žalovaného, dosud nezaplacený, v celkové výši , částka, , se skládá z neuhrazené jistiny ve výši , částka, (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), poplatků za pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, , a smluvních pokut účtovaných ve výši , částka, . Dále žalovaný jako úvěrovaný (dlužník) a žalobce jako úvěrující (věřitel), uzavřeli dne , datum, revolvingovou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku , částka, (formou revolvingového úvěru). Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku , částka, . Podle úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.69 % ze sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, . V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Žalovaný však dohodnutým způsobem věr nesplácel, dostal se do prodlení, žalobce proto ke dni , datum, . Dluh žalovaného, dosud nezaplacený, v celkové výši , částka, , se skládá z neuhrazené jistiny ve výši , částka, (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), poplatků ve výši , částka, , poplatků za pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, , a smluvních pokut účtovaných ve výši , částka, . Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, žalobce označil doklady k prověření, ze předložených listin však řádné prověření úvěruschopnosti neplyne. Žalobce, dle předložených listin, jimiž soud všemi důkaz provedl, zjistil pouze osobní údaje žalovaného, tvrzený příjem , částka, měsíčně ze zaměstnaneckého poměru, bydlení v podnájmu a tvrzené náklady domácnosti , částka, měsíčně, bezdětnost. a dále prověřil žalovaného v databázích MVCR, NRKI, CEE – vše s negativním výsledkem. Zjistil existenci dalších úvěrů, které má žalovaný splácet, a to v některých případech se splátkami po splatnosti. Poměry žalovaného, především tvrzený příjem, však žalobce žádným způsobem neprověřil (neobjektivizoval).3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od , datum, , zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřeb