13 C 64/2024-22 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. K čerpání úvěru došlo dne , datum, a datum splatnosti první splátky nastalo dne , datum, . Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku , částka, . Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit splátky řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni , právnická osoba, . 2024 zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatků za pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Dlužnou částku žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán; žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne , datum, žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši , částka, s pevnou výpůjční úrokovou sazbou 28,26 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku (bez úhrady za pojištění a dalších doplňkových služeb) , částka, , a to v 60 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, s tím, že první splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru, datum splatnosti dalších splátek bylo vždy k 15. dni v měsíci. Dále si žalovaný sjednal službu Balíček pojištění , Anonymizováno, , což zahrnovalo pojištění schopnosti splácet za úhradu , částka, měsíčně. Pro případ řádného a včasného nesplácení úvěru si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši , částka, a povinnost úhrady účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, za měsíc vymáhání spojených s upomínáním. Pro případ prodlení s úhradou dvou a více splátek nebo při prodlení s úhradou splátky déle než tři měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit (ze smlouvy o úvěru, z úvěrových podmínek, z výpisu z Obchodního rejstříku žalobkyně). Úvěr byl vyplacen dne , datum, . Na dlužnou částku žalovaný uhradil celkem , částka, (z výpisu splátek, čerpání a úhrad). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s hrazením splátek, zaslala mu žalobkyně výzvu datovanou dne , právnická osoba, ke splacení celého úvěru (z výzvy k zaplacení s poštovním podacím archem). Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu (z předžalobní upomínky s poštovním podacím archem).4. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, soud měl dispozici pouze žalobkyní předloženou kartu klienta spolu s metodikou posouzení úvěruschopnosti, ze kterých bylo ve spojení s úvěrovou smlouvou zjištěno, že žalovaný je svobodný, má bydlet u rodičů a nemá žádné děti. Ze zaměstnaneckého poměru má mít příjem ve výši , částka, . Příjem všech členů domácnosti má činit dohromady , částka, , výdaje domácnosti pak , částka, měsíčně. Dále byly prověřeny registry , Anonymizováno, , , Anonymizováno, apod. Žádné další informace a doklady ohledně osobních a majetkových poměrů žalovaného, jeho příjmů včetně výplatních pásek, výpisů z účtu, konkrétních měsíčních výdajů na bydlení, provoz domácnosti a živobytí nebyly soudu předloženy, ani nebylo uvedeno, zda má žalovaný další finanční závazky.5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Soud v této souvislosti vycházel z ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující pro zjištění skutkového stavu věci a následnou subsumaci skutkového stavu pod právní normu, jež má být na věc aplikována, pak jestliže ani po poučení soudem (§ 118a odst. 1 až 3 o. s. ř.), resp. při absenci účastníka řízení na jednání, při kterém mu soud tudíž nemohl takové poučení poskytnout, zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o. s. ř. o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti. Ve sporném řízení je následkem rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k § 114b a 118a).16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., v jakém směru má doplnit svá tvrzení a označit důkazy. Soud neodročil jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o. s. ř. mohou účastníci uvés