4 C 137/2024-42 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zrušení společného nájmu bytu č. , hodnota, v bytovém domě na adrese , adresa, . V odůvodnění uvedla, že v době trvání manželství společně s žalovaným uzavřeli nájemní smlouvu s pronajímatelem , adresa, , jejímž předmětem bylo užívání bytové jednotky č. , hodnota, o velikosti 2+1, a to na adrese , adresa, . V listopadu , Anonymizováno, se žalovaný odstěhoval do , adresa, , nicméně odmítá odhlásit trvalé bydliště z daného bytu, kde má ještě pár osobních věcí. V předmětném bytě žije žalobkyně pouze s nezletilými dětmi, které má ze vztahu s žalovaným. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud rozhodl, že je výlučným nájemcem bytu č. , hodnota, v budově č.p. , Anonymizováno, v , adresa, v obci , adresa, , a zároveň že je žalovaný povinen si z bytu vyklidit zbytek svých osobních věcí a předat žalobkyni klíče od bytu, a to do 5 dnů od právní moci rozsudku.2. Žalovaný při jednání dne , datum, s návrhem na zrušení společného nájmu bytu nejprve souhlasil, s tím, že si vše vyřídí sám po odvozu svých věcí z předmětného bytu, a to do 14 dnů. Na jednání dne , datum, se již osobně nedostavil. Žalobkyně sdělila, že se zrušením práva společného bytu žalovaný souhlasí, nicméně se do předmětného bytu chce nastěhovat, s čímž ona nesouhlasí.3. Soud provedl důkazy, jež hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a zjistil následující: Z nájemní smlouvy č. , č. účtu, /, Anonymizováno, , ve znění dodatků č. , hodnota, – , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný (nájemci) společně uzavřeli s , adresa, , IČO: , IČO, (pronajímatelem), předmětnou nájemní smlouvu ve znění dodatků č. , hodnota, – , Anonymizováno, , jejíž předmětem je pronájem bytu č. , hodnota, , ve druhém podlaží domu č.p. , Anonymizováno, , stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , jak je zapsáno na listu vlastnictví , Anonymizováno, , v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Dále soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným mají čtyři nezletilé děti. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byly nezletilé děti svěřeny do péče matky a otci bylo stanoveno výživné.4. Žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu před soudem uvedla, že v předmětném bytě bydlí od října , Anonymizováno, sama s nezletilými dětmi, neboť žalovaný se odtamtud odstěhoval. Žalovaný v současné době bydlí v domě se svou novou manželkou. V předmětném bytě má však stále svoje osobní věci a doposud jí nevrátil klíče od bytu. Od doby odstěhovaní žalovaného z bytu hradí nájemné výhradně sama. Veškerý chod domácnosti a údržba bytu závisí též na ní.5. Při právním posouzení věci soud postupoval podle § 743 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“).6. Dle § 743 odst. 1 o.z. manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost.7. Dle § 746 odst. 1 o.z. mají-li manželé k domu nebo bytu společné nájemní právo, jsou zavázání a oprávněni společně a nerozdílně.8. Dle § 768 odst. 1 o.z. zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení.9. V daném případě soud uzavřel, že žalovaný sice uzavřel nájemní smlouvu č. , č. účtu, /, Anonymizováno, ve znění dodatků č. , hodnota, – , Anonymizováno, společně s žalobkyní, ale v předmětné bytě se fakticky nezdržuje, má zda pouze několik osobních věcí, který si odmítá vystěhovat a zároveň žalobkyni odmítá předat klíče od předmětného bytu. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaný odstěhoval již v říjnu , Anonymizováno, , je tedy patrné, že jiné bydlení má zajištěné. Veškeré náklady spojené s bytem jsou pouze v režii žalobkyně, které zároveň byly nezletilé děti svěřeny rozhodnutím zdejšího soudu do péče a otci bylo stanoveno výživné.10. Soud tak shledal, že žaloba na zrušení společného nájmu bytu je oprávněná, neboť v řízení bylo prokázáno, že podmínky pro zrušení společného nájmu bytu uvedené v § 768 o.z. byly splněny, tedy zejména skutečnost, že manželství účastníků bylo rozvedeno, nezletilé děti byly svěřeny do péče žalobkyně a žalovaný má již delší dobu zajištěno jiné bydlení. Stejně tak byly splněny nezbytné předpoklady pro posouzení dané žaloby, jak vyplývá z ustálené rozhodovací praxe, tedy existence práva společného nájmu bytu, rozvod manželů a absence dohody rozvedených manželů o zrušení práva společného nájmu bytu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud proto rozhodl tak, že žalovanému se zrušuje společný nájem bytu č. , hodnota, , který se nachází ve druhém podlaží domu č.p. , Anonymizováno, , který stojí na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , jak je zapsáno na listu vlastnictví , Anonymizováno, , v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Výlučným nájemcem bytu se po právní moci rozsudku stává žalobkyně. Žalovaný je povinen předmětný byt vyklidit a včetně klíčů od tohoto bytu předat žalobkyni, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšná žalobkyně se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala při ústním jednání.12. Soud žalovanému uložil podle § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s položkou 1 bod 2. věta první ve spojení s položkou 4 bod 1. písmeno a) a c) sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Benešově soudní poplatek za žalobu ve výši , částka, , neboť žalobkyně byla od placení soudního poplatku osvobozena, na základě usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a poplatková povinnost tak přechází na žalovaného.