4 C 143/2024-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Žalovaný totiž žalobkyni v příslušné lhůtě nevrátil poskytnutá mu technická zařízení (set-top box a přístupovou kartu), ačkoli tak byl dle smluvních ujednání povinen, a proto žalobkyně po žalovaném požadovala uhrazení sjednané smluvní pokuty v celkové výši , částka, , a to s úrokem z prodlení v zákonné výši.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu, a to až do dne , datum, , kdy byla tato smlouva ukončena. Žalovaný měl podle smlouvy povinnost do 10 dnů od ukončení předmětné smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, konkrétně set-top box/CA Modul, sériové č. , Anonymizováno, , a přístupovou kartu č. , tel. číslo, . Technická zařízení žalovaný od žalobkyně převzal, avšak po ukončení předmětné smlouvy už je žalobkyni ve stanovené lhůtě nevrátil, v důsledku čehož žalobkyni vznikl dle smluvních ujednání nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, za nevrácení set-top boxu a smluvní pokuty ve výši , částka, za nevrácení přístupové karty. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně.Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby.Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytovala žalovanému na základě platně sjednané smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací příslušné služby, přičemž mu v této souvislosti poskytla i dvě technická zařízení, které byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit v příslušné lhůtě po ukončení smlouvy, avšak žalovaný tak neučinil. Jelikož byla tato povinnost utvrzena smluvními pokutami v celkové částce , částka, , vznikl žalobkyni nárok na jejich úhradu žalovaným, a jelikož ten je ani přes výzvu neuhradil, vznikl žalobkyni nárok i na úrok z prodlení v zákonné výši. S ohledem na uvedené bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, s tím že soud žalobkyni přiznal kromě částky , částka, též zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po posledním dni poskytnutém žalovanému k uhrazení dluhu uvedeném v předžalobní výzvě.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení představují odměnu za 2,5 úkonu právní služby po , částka, , celkem , částka, , podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (dále jen „advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po , částka, , celkem , částka, , podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a nakonec soudní poplatek ve výši , částka, . Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, jež je právní zástupce žalobkyně plátcem podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ve výši , částka, . Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, .