4 C 192/2024-51 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby byli žalovaní uznáni povinnými zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi ní a žalovanými byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, ve znění dodatků ze dne , datum, a , datum, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr v celkové výši , částka, , a žalovaní se tento úvěr zavázali splatit spolu s úrokem při úrokové sazbě 5,99 % p.a. prostřednictvím 96 pravidelných měsíčních splátek po , částka, (dodatkem smlouvy byla výše splátek snížena na , částka, , s poslední splátkou ve výši , částka, ), kromě toho se ještě zavázali uhradit v den uzavření smlouvy poplatek za vyřízení úvěru ve výši , částka, . Žalovaní splátky opakovaně nehradili včas, což vyústilo v zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . Žalovaní však ani na výzvy (včetně předžalobní výzvy) žalobkyně adekvátně nereagovali a celý svůj dluh neuhradili. Žalobkyní požadovaná částka , částka, představovala nesplacenou jistinu úvěru, přičemž příslušenství představoval kapitalizovaný smluvní úrok ke dni , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni , datum, ve výši , částka, a smluvní úrok při úrokové sazbě 5,99 % p.a. a zákonný úrok z prodlení při úrokové sazbě 15 % p.a., oba počítané z nesplacené jistiny úvěru od , datum, do zaplacení. Při ústním jednání dne , datum, právní zástupce žalobkyně soudu sdělil, že k mimosoudní dohodě mezi žalobkyní a žalovanými nedošlo, přičemž doplnil, že žalovaní na svůj dluh uhradili celkem pouze , částka, . Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaných splácet úvěr, a to na základě získaných informací od žalovaných uvedených v žádostech o poskytnutí úvěru, z transakčních pohybů na osobním účtu a z lustrace žalovaných v příslušných registrech.2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili při ústním jednání soudu dne , datum, , kdy uvedli, že o předmětném dluhu vůči žalobkyni vědí a chtějí ho splatit. Podle nich by bylo nejlepším vyřešením věci soudní smír, neboť jsou ochotni uzavřít dohodu s tím, že by celou částku uhradili z prodeje chaty na Živohošti.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobkyně je podnikatelkou s předmětem podnikání spočívajícím mj. v poskytování úvěrů. Smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem, oběma dodatky ke smlouvě a listinou označenou jako „podklady pre súdné konanie“ bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaní uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovaným úvěr ve výši , částka, , který se žalovaní zavázali splatit spolu s úroky (při úrokové sazbě 5,99 % p.a.) počítanými denně z nesplacené výše jistiny úvěru v 96 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka měla být ve výši , částka, . Dále se žalovaní zavázali uhradit žalobkyni poplatek ve výši , částka, za vyřízení úvěru, a to se splatností v den uzavření smlouvy, kromě toho byl 1. žalovaný povinen hradit měsíčně pojistné (podle příslušného ceníku) za sjednané pojištění proti neschopnosti úvěr splácet z důvodu smrti, invalidity nebo pracovní neschopnosti. Rozhodnutími o okamžité splatnosti celkového dluhu a listinou označenou jako „podklady pre súdné konanie“ bylo prokázáno, že žalovaní úvěr řádně a včas nespláceli, a proto žalobkyně předmětný úvěr ke dni , datum, celý zesplatnila, o čemž oba žalované písemně informovala. Výzvami k úhradě včetně předžalobních výzev, upomínkami a podacím archem bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobkyně žalované opakovaně vyzývala k uhrazení dluhu.4. Ohledně úvěruschopnosti žalovaných bylo žádostmi o úvěr prokázáno, že oba žalovaní v žádosti o úvěr uvedli, že žijí ve vlastním bydlení spolu s dalšími třemi osobami, a že mají základní vzdělání. 2. žalovaná dále uvedla, že je zaměstnaná ve společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , aniž by však uvedla výši jejího příjmu, zatímco 1. žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , s čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, . Výpisy z účtu 1. žalovaného bylo prokázáno, že v prosinci , Anonymizováno, činil konečný zůstatek na jeho bankovním účtu č. , č. účtu, částku , částka, , v lednu , Anonymizováno, částku , částka, a v únoru , Anonymizováno, částku , částka, . Na zmíněný bankovní účet 1. žalovaného přicházela v uvedeném období každý měsíc, jak platba od jeho zaměstnavatele, tak od zaměstnavatele 2. žalované, přičemž v uvedeném období byl k účtu 1. žalovaného sjednán kontokorentní úvěr. Dokumentem posouzení úvěruschopnosti klienta bylo prokázáno, že 1. žalovaný splácel v době uzavření smlouvy hypoteční úvěr se splátkou , částka, .5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru ze dne , datum, , uzavřená mezi žalobkyní a žalovanými, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaných daný úvěr splatit. Žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaných před poskytnutím předmětného úvěru zkoumala, avšak nedostatečně, a to zejména ve vztahu k výdajům žalovaných. Již z výpisů z bankovního účtu 1. žalovaného by totiž žalobkyně při řádném zkoumání úvěruschopnosti zjistila, že na tento bankovní účet je pravidelně vyplácena mzda obou žalovaných, a že zůstatky na tomto bankovním účtu v každém ze tří předcházejících měsíců (prosinec , Anonymizováno, až únor , Anonymizováno, ) činily částku maximálně , částka, . Na základě uvedených zjištění není možné dospět k závěru, že žal