4 C 235/2024-61 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal, aby žalovaní byli uznáni povinnými vyklidit bytovou jednotku, uvedenou výše a specifikovanou v žalobě, jejímž je vlastníkem. Žalovaní bytovou jednotku užívali oprávněně do skončení nájmu, tj. do dne , datum, , kdy uplynula doma nájmu sjednaná v nájemní smlouvě ze dne , datum, . Bytovou jednotku žalovaní tudíž ode dne , datum, užívají bez právního důvodu, a to přestože je žalobce opakovaně vyzýval k vystěhování.Žalovaný č. , hodnota, se k žalobě vyjádřil v podání ze dne , datum, , kdy uvedl, že se s manželkou dostali v roce , Anonymizováno, do nepříjemné situace, jelikož kvůli zdražení energií měli vysoký nedoplatek na vodném a stočném. S žalobcem se snažili několikrát domluvit, ten jim umožnil dlužnou částku uhradit ve splátkách, ale nájemní smlouvu s nimi již neprodloužil. V nejbližších dnech chtějí vyklizenou bytovou jednotku žalobci předat. Žalovaná č. , hodnota, se k žalobě nevyjádřila, avšak z ústního jednání sebe i žalovaného č. , hodnota, v den jednání omluvila.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Výpisem z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu , datum, vyplynulo, že vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , v obci , adresa, , k.ú. , adresa, , u katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , je žalobce.Nájemní smlouvou, dodatky č. , hodnota, až , Anonymizováno, , Anonymizováno, a evidenčním listem bylo prokázáno, že žalobce a žalovaní uzavřeli dne , datum, nájemní smlouvu, kterou se žalobce zavázal pronajmout žalovaným bytovou jednotku č. , hodnota, ve , Anonymizováno, . nadzemním patře budovy nacházející se na adrese , adresa, . Naproti tomu se žalovaní zavázali žalobci platit za užívání bytové jednotky měsíční nájemné ve výši uvedené ve výpočtovém (evidenčním) listě nájemného. Doba nájmu byla sjednána na dobu určitou, původně do , datum, , následně byla doba nájmu několikrát prodloužena, když po posledním prodloužení byla doba nájmu sjednána do , datum, .Výzvou k úhradě ze dne , datum, včetně doručenek bylo prokázáno, že žalovaní byli písemně vyrozuměni o tom, že dluží za neuhrazené vyúčtování služeb za rok , Anonymizováno, částku , částka, , přičemž byli poučeni o tom, že pokud ji neuhradí, již s nimi nebude nájemní smlouva prodloužena.Evidenčním listem a přehledem předpisů plateb bylo prokázáno, že za březen, duben a červen , Anonymizováno, (za každý zmíněný měsíc) dluží žalovaní žalobci na nájemném a poplatcích/zálohách na vodu a dalších položkách částku , částka, .Dopisem ze dne , datum, včetně doručenek bylo prokázáno, že žalobce žalované písemně informoval o tom, že předmětnou bytovou jednotku využívají bez právního důvodu, jelikož s nimi nebyla prodloužena nájemní smlouva. Žalovaní tudíž byli současně vyzváni, aby bytovou jednotku neprodleně vyklidili a vyklizenou odevzdali žalobkyni, a to nejpozději do , datum, . Dopisem ze dne , datum, včetně vyrozumění o průběhu doručování písemnosti bylo prokázáno, že žalobce žalované opět písemně informoval o jejich využívání bytové jednotky bez právního důvodu, a že je vyzval, aby ji vyklidili a vyklizenou předali nejpozději do , datum, . Záznamy komunikace mezi žalobcem a žalovanými bylo prokázáno, že žalovaní opakovaně slibovali předání předmětné bytové jednotky, avšak slíbený termín nikdy nedodrželi.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Podle § 2225 odst. 1 věta první o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci.Podle § 2292 věta první o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí.Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podle platně uzavřené nájemní smlouvy ze dne , datum, (a následných dodatků) byl nájem předmětné bytové jednotky sjednán na dobu určitou, a to do dne , datum, . Žalovaní po uplynutí sjednané doby nájmu však odmítli bytovou jednotku opustit, resp. vyklizenou ji předat žalobci, ačkoli si byli plně vědomi toho, že ji užívají bez právního důvodu. Žalovaní pouze opakovaně slibovali (a stále slibují) termíny, kdy vyklizenou bytovou jednotku předají žalobci, nicméně vždy následně uvedli důvody, proč slíbený termín nemohli dodržet. Z uvedeného (ne)jednání žalovaných je zřejmá jejich snaha docílit, co nejdelšího faktického bydlení v předmětné bytové jednotce. S ohledem na to, že žalovaní nereagovali na opakované výzvy žalobce k vyklizení nemovité věci, soud žalobě na vyklizení podle § 1040 odst. 1 o. z. vyhověl a uložil jim, aby solidárně (společně a nerozdílně) vyklidili předmětný byt a vyklizený ho předali žalobci. Splnit tuto povinnost musejí dobrovolně podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v pariční lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jelikož soud neshledal žádný důvod pro poskytnutí jiné lhůty, žalovaní totiž o skutečnosti, že užívají předmětnou bytovou jednotku bez právního důvodu, vědí déle než 9 měsíců.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada náleží žalobci, který měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení představují paušální náhradu za tři úkony (výzva k plnění, podání žaloby a účast na ústním jednání dne , datum, ) po , částka, (celkem , částka, ) podle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady, a uhrazený soudní poplatek ve výši , částka, . Žalovaní jsou tak povinni zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně celkem částku , částka, , a to podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jelikož soud rovněž ani v tomto případě neshledal žádný důvod pro poskytnutí jiné lhůty.